k milé. Toho rázu je zejména sl. 1. našeho- tekstu. Srovn. varianty uvedené při č. 59. Porůznu se najďou verše obdobné: Srovn. Černík 56 (60):

Srovn. BNP 166 (250) atd.

b) Sl. 3. Mechanicky připojil var. Tomkův isl. 3 známou z písničky mlynářské. Var.: BNP 134 (194 a, b); Bart. Jan. 712 (1348); 713 (1349); S2 536 (729); Peck 26 (69); Koželuha 46 (51); Koli. I 338 (13) a j. Spojení provedené v našem tekstu se nezdařilo.

65) Od Nového Města husaři jedů...

Na výstrahy, aby nechodila pro vodu, odpovídá dívka ve sl. 4. našeho tekstu:

Je to patrně přejato z písní jiných, (možná ze skupiny uvedené žide jako č. 59), neboť varianty ostatní mají znění správnější.

Var. BNP 116 (167) (dívka praví: „Já mám modlitbyčku, já sa vymo-dlím"); Bart. Jan. 168 (269) („odtrhnem si Černobylu, tým sa obraným"); Koli. I 387 (7) („odrežem pruteček, já sa obráním". Tu je „obrana" před husary míněna patrně žertovně).

Pokud jde o začátek našeho tekstu srovn. též BNP 456 (807).

66) Roste borověnka borová...

Zajímavá, ukázka spojování jednotlivých sloh různých písní v nové celky. Sl. 1. našeho tekstu je dobře známa ze starších sbírek jako úvod písně milostné. Var. E2 227 iC497); S. n. p. Ь 31 (10); S. n. p. IL 117 (118); BNP 195 (304); BP 135 (337) = KPTr 22 (43); Bart. Jan. 333 (607 b); ibid. 358 (662) (pokud jde o 3—4 sl. našeho tekstu). Srovn. též Kubín-Horák, Klade. pís. 138 (10) o poznámky tam uvedené. K var. srovn. ještě Zemánek, Chrudimsko 321 (85). K této sloze připojil zpěvák sl. 2., t. j. úryvek z vojenských písní XVIII, věku, neboť „královnou" je tu míněna Marie Terezie. Tuto kombinaci obou sloh má var. Bant. Jan. 591 (1123), is nímž se 1—2 sl. našeho tekstu úplně shodují. [Námět, že královna napsala dopis, aby šohaj šel na vojnu se vyskytuje v starších voj. písních. Srovn. ma př. Sa 567 č. 759; BP I 21 č. 55; ib. 70 č. 179; Bart. Jan. 590 č. 1122; Sl. Sp. III 31 (76); 94 (264). Nutno přiznali, že kombinace provedená v uvedeném var. Bart. Jan. č. 1123 je zdařilá. Náš tekst ji přejal, avšak připojil ještě sl. 3—4 tvořící obvyklé pokračování milostné písně, z níž je vzata sl. 1. Tato kombinace porušila stavbu písně. (Připomínám, že také jedna slovenská píseň vojenská, líčící loučení s milou se počíná verši: Roste borověnka zelená... Srovn. Med-vecký, Sto Tud. bal. 137.)

67) Vím já lučinu širokú...

Varianty: Erb 480 (17) A; 481 (17) B; Holas IV 6 ,(3 a, b); ib. V 191 (252); Novotný, Bechyňské pís. 34 (23); Sa 189 nsl. (188 A, B, C, D); BNP 48 (58); Bart. Jan. 72 (93); Šafařík I 130 (-85); Roll. II 21 (18); S. n. p. Ib 373 (707); Sl. Sp. I 81 (221); Sl. Sp. III 121 (345); Sl. Sp. III 184 (534); III 41 (110) (zlomek); Slov. Pohr. XXII (1902) str. 505; Mišík 19 (47).

Obsah a rozčlenění motivu lze podle většiny var. stručně shrnouti takto: 1. Epický úvod. Dívka žala trávu na panské louce. (V některých var. dvě dívky.) 2. Pán spatří děvče a poručí kočímu, aby strojil koně. 3. Dialog s dívkou. Náhradou za vyžatou louku žádá pán ruku krásné žnečky. Dívka se vymlouvá, že je z- chudého rodu. Nenadála se, že bude ženou pánovou.

Tato starobylá píseň jest pevně zakotvena v našem lidovém podání, jak dokazují varianty, které lze sledovati od počátku stol. XIX. až po naše časy. Většina variantů moravských a slovenských tvoří jednu skupinu význačnou hlavně smírným, téměř veselým závěrem: dívka se stane pánovou