str. 370
ženou. Ale i mezi ostatními varianty jsou shody toho rázu, že můžeme před-pokládati společný prototyp, z něhož zapsané teksty vzešly, ačkoliv se jednotlivé varianty liší počtem sloh i podrobnostmi provedení. Podávám stručný přehled shod hlavně ve skupině imoravsko-isloveinské. Stejný začátek mají var. S2 A, Bart. Jan. BNP. Shody ve slohách. Za základ byl vzat var. S- A: So A sl. 1—3 mají také var.: Sa B, BNP, Bart. Jan., SI. Sp. III 184; S. n. p., Koll., Sl. Sp. I, Slov. Pohl. — S2 A sl. 4: BNP, Bart, Jan. — Dialog s dívkou se v jednotlivých var. mění. Shody jsou tu hlavně mezi var. BNP a Bart. Jan.'— & A sl. 9: BNP, Bart. Jan., S. n. p., Koll., Sl Sp. III 184, Slov. Pohl'. — S2 A sl. 10: BNP, Bart. Jan. Sl. Sp., Slov. Pohl'. Oběma var. Bartošovým chybí závěr, který rozvádí situaci naznačenou tím, že pán vezme děvče do kočáru. Var. S2 A má závěr, který se opakuje i ve var. jiných:
Ani sem sa nenadála,
že bych měla muža pána.
Já sem sa také nenadál,
že bych sobě pastýřku vzal.
|
Zcela obdobně Koll., S. n. p., Sl. Sp. — Ale i jednotlivé slohy se v různých var. opakují. Tak na př. S2 B:
Daj nám děvče, daj nám záloh,
žes na panském trávu žalo.
|
Totožné verše mají Bart. Jan. i BNP. Var. Sl. Sp. III 184 má v závěru verše blízké S2 sl. 13—15, ale končí se jen narážkou:
Nebuješ ty preplevuvac,
len bíroškám rozkazuvac!
|
Var. Sl. Sp. III je pouhý fragment, stejně Holas IV. Var. Šafař, a Koll. jsou téměř totožné; v Šaf. chybí jen sl. 8 var. Koll a pak závěr Koll. sl. 11—13. Pokud jde o var. Slov. Pohl', (z trenčianské stol.) má výrazné stopy moravského nůvodn:
S 2 A:
13. Co ty, dívča, sa ohledáš,
zdáli ty tam nekoho máš?
14. Já pohledám na Velehrad
na ten maměnčin vinohrad.
15. Mladší sestra povazuje,
starší za ňú prozpěvuje.
|
Slov. Pohľ:
Co sa, milá, čo ohlídáš,
asnáď ku mne vole nemáš?
Ohlidám sa na Velehrad
mojej mamky na vinohrad.
Tám pleváčky, tám pleváju
a mna smútnu spomináju.
|
(Var. Slov. Pohl. má refrén, o němž srovn. dále;)
Var. Erb 2 A se liší především podrobností v úvodě: dvě sestry jdou na trávu. Dále postupuje děj stejně jako ve var: moravsko-slovenských. „Král" (v mor.-slоѵ. většinou „pán") se na dívky dívá a velí kočímu strojit koně. Tu jsou charakteristické verše:
Vstávej, pachole, stroj koně,
pojedam na hon do pole.
Budem honili srnčata,
dvacítiletá děvčata.
|
Zcela podobně Erb. B, Koll., S. n. p., S 2 C, D.
Dialog s dívkami a závěr jsou u Erb. změněny. Pán rozhodne, že jedna z dívek musí jíti s ním a 'postižená projevuje svůj žal smutnými verši:
Ach pro ten kousek trávníčku
mám já opustit mamičku!
|
(Další verše jsou jen výzdobou a rozvedením této myšlenky.)
S var. Erb. se v podstatě shoduje var. S 2 C; řadí se do skupiny české zejména závěrem, který nenaznačuje tak jasně, že dívka se stane ženou
|
