pánovou, naopak dává tušiti jiný osud. Stručnější a poněkud povrchnejší jest zpracování Erb. B, kde však jsou již zřetelnější narážky na pánův sňatek: dívka nosí čepeček, „to čepeček damaškový, porty na něm pozlacený". Do skupiny české kladu také pěkný "var. Novotný, Bech. a Holas V, který však hlavně na začátku podává .zpracování pokažené. Původní osnova jen slabě probleskuje. Také var. Mišíkův podává jen vybledlou, nedokonalou kopii námětu. Závěr chybí a píseň se mění v dialog dívky s ,,haj-dukem"; závěr se blíží jiným písním. Avšak refrén je zachován.

Úzkou souvislost variantů moravských a slovenských dokazuje také forma. Var. Bart Jan., Šafařík, Koll., Slávia. Mišík, Sl. Sp. I, Sl. Sp. III, Slov. Pohľ. mají v podstatě shodný refrén. Bart. Jan.: no len dálej nu!; Roli.: nu jen dále, nu jen!; Sl. Sp. uvnitř slohy: no, no, no! Na konci: Ej! no len ďaiej! no, len, no! Obdobné refrény mají též var. Šaf., Sl. Sp. III, S. n. p., Slov. Pohľ. Z prvků v jádře velmi podobných jest tu tedy vytvořen tak řeč. isolovaný refrén dílem koncový, dílem kombinovaný (t. j. uvnitř a na konci slohy). Jen var. Sl. Sp. III 184 má jiný refrén. Var. Tomkův (bez refrénu) se nejvíce blíží S 2 C a náleží tedy do skupiny české. Jest to tekst zjednodušený, vlastně zloimkovitý, poněvadž chybí závěr, ale přece zachoval staré rysy. Srovn. na př. sl. 6—7 a j.

Látka této písně jest dosti ojedinělá v naší lidové poesii, která se vyznačuje jednotností společenského (selského) prostředí. Pokud se v našich písních objevují příslušníci jiných stavů, bývají to nejčastěji vojáci, řemeslníci nebo — výjimkou — duchovní. V této písni je však hrdinou pán, tedy příslušník třídy vládnoucí a skladba líčí jeho vztah k prosté dívce z lidu. Jako vzdálenou obdobu naší skladby uvádím na př. tekst slovenský Sl. Sp. I 58 (160):

Pán nabízí dívce, že ji vezme clo služby: „Nebudeš nič robiť, len kočiša lúbiť". Ale dívka odpovídá:

Tu máme jako v jádře námět obdobný, ovšem naše píseň pojala látku jinak a jiné je také zpracování.

Právě ojedinělost látek toho druhu v naší lidové poesii vede k tomu, abychom uvažovali o pramenech písně o žnečce. Soudím, že látka pronikla do naší oblasti ze západu, patrně z poesie německé. Haupt-Smoleř, Pjes-nički bornych a dělných Lužiskich Serbów II 29 (XVI) zapsali píseň tohoto obsahu: Dvě dívky pasou koně na louce. Zpívají a veselí se, až se travička kloní. (Podávám dále věrný překlad veršů.):

Zajedou na louku:

Srnčička přetrhala všecky sítě, ale přece lovcům neušla. Srnka-dívka se pak obrací k své družce a praví: