str. 373
3. Darselbig pfand das sie ihm gab,
das wolt er aber nicht,
er wolt das allerliebste han,
und das die jungfraw hett.
|
Atd.
Dívka se brání růžovou ratolestí, ale rytíř j,i uchopí a vezme si ji na koně. Ovšem úvodní situace připomíná také 'naše písně.
Nemyslím, že bychom v těchto tekstech měli přímý pramen písní československých, ale některé motivy základní, tuším, ukazují, kde třeba hle-dati pravděpodobné prameny našich versí. S francouzskou baladou „Mar-guerite ou la blanche biche" {srovn. Doncieux. Le Bomancéro populaire de la France str. 233 nsl. č. XVI) naše písně nesouvisí. Do jiné skupiny musíme také zařaditi píseň slovenskou o dívce zakleté v srnku (Medvecký, Sto sloven, ľud. ballád 16 č. 3), která se s uvedenou písní francouzskou shoduje jen v základním motivu (zakletí v srnku):
Upozorňuji ještě na polskou dětskou koledu, kterou zapsal Św.iętek, (Lud. Nadrabski 79 č. 10). Sl. 8. této koledy zní:
A siadaj ze, siadaj, Wojtusiu na niego!
I wyjechał w cenne pole,
w cerne pole ná zádole.
I zulowiul i sarinisę, łanię.!
Nie byla mu to sarnisia, lania,
ino mu to była grzecná panienka. Atd.
|
Snad máme v této koledě ohlas nějaké staré skladby písňové, ačkoliv tyto představy mohly do koledy také proniknouti z oblasti lidové pohádky.
Uvedené písně myslivecké jsou jen ukázkou hojných skládání obdobných, která bývala tištěna jako špalíčky. Je také .dobře známo, že špa-líčkovó teksty české hojně těžily z předloh německých, jež ovšem přizpůsobovaly vkusu lidovému. Touto cestou patrně proniklo i na naši půdu skládáiní o zajaté anečce. Uvedl jsem již, že ve variantech skupiny české vystupují dvě dívky (jako ve versi lužické) a že také zá,věr var. Erbenova nevyznívá smírně, nýbrž naznačuje smutný osud unesené dívky. V této souvislosti bychom si také vysvětlili změnu závěru ve versi lužické a v četných písních československých, hlavně v moravských a slovenských: Myslivecké písně německé vznikaly v prostředí panského služebnictva, zpracování naše a nepochybně též lužické kroužilo však ve vrstvách selských a je přirozené, že tato změna společenského prostředí způsobila i změnu v pojetí: prosté dívka není jen hříčkou, panské zvůle, nýbrž stane se pánovou ženou. Možná, že na novou formaci závěru působila nejen snaha povznésti námět v duchu lidské důstojnosti selského stavu, nýbrž také pohádkové látky o chudé dívce provdané za královského prince. Připomínám ještě zlomek písně otištěné Holasem (V. 97 f. 130):
Pásla se srnčička v zelí
mysliuci tam k ní nesměli,
chodili okolo louky,
smekali před ňou klobouky.
Byla to srnčička smělá,
mysliuců se nic nebála ...
|
[Další tekst se nezachoval. Také v lidu se však zcela jasně chápe, že srnkou je míněna dívka, Prof. Holas připojil k tomuto zlomku úryvek svého rozhovoru se zpěvačkou. Sběratel: To bylo čiperné děvče! Zpěvačka: I toť se rozumí, že to byla ďouka!] Jest to jistě fragment starobylé písně, poněvadž Zíbrt v ČČM 1888 str. 450 uvádí, že podle písně „Pásla se srnčička v zelí" se zpívala „Abeceda na zlé ženy" (v univ. knih. pražské sign. S 4 F 416). Tento úryvek svědčí, že v starších písních se vyskytoval patrně častěji námět o myslivci a srnce-dívce. Jistě .starou — žel zlomkovitou — píseň mysliveckou zapsal Sušil (Sa 462 č. 634): Myslivec šel do pole, našel děvče v hoře a přivedl je domů:
|
