l18) Zakukala kukulenka v suchém javore...

Jádrem písně je pointa, kterou var. Tomkův správně klade na konec: Milý posměšně slibuje dívce, že si ji vezme, až kukačka o vánocích třikrát zakuká. Dívka se utěšuje tím, že Bůh může způsobili, aby se stal zázrak. Tento vtip má ráz ustálené formule písňové а vyskytuje se v různém spojení, ale nejlepší jsou ty písně, které příliš nerozvádějí situace a přestávají na epigramaticky hutné stylisaci nápadu. Takového rázu jsou pěkné varianty SMP 1 52 (66) velmi blízký var. S 2 403 (566); E 2 175 (322); BNP 179 (275); BP 58 (141) (velmi zkrácený); S. n. p. II 5, 194 (368) (má jiný začátek). Var. Bart. Jan. 383 (714) přičlenil formuli k jiné písni 'u porušil vyhrocení slohou:

Var. Sl. Sp. II 215 (581) neorganicky připojil jinou píseň; var. Sl. Sp. II 106 (291) užil veršů o kukačce v závěru; var. Sl. Sp. III 200 (566) podává ve sl. 1—6 dobré znění, ale pokazil je zbytečným přílepkem, slohami 7—9, které vlastně nepatří k předcházejícímu tekstu а oslabují závěr vytvořený již slohou 6. Také var. Tomkův porušil komposici zbytečnými slohami 2—4.

Uvedl jsem již, že verše o kukačce řadím do skupiny formulí, jimiž naše lidové písně vyjadřují pojem „nikdy". Je to rys známý z písní všech národů а v této snaze vyjádřiti kategorické „nikdy" opisem poněkud zmírňujícím se projevuje rys optimismu tak příznačného pro lidovtou píseň i pohádku. Skladatelé lidových písní jakoby se pudově vyhýbali beznadějnému „nevermore" Роёоіѵа „Havrana". Zdá se mi však, že některé formule toho druhu jsou také svědectvím živého smyslu lidových skladatelů pro vtipné hříčky, hry se slovy, který se v jiných oborech lidového podání jeví jako záliba v hádankách, anekdotách а průpovíclkách. O formulích pro „nikdy" srovn. O. Bockel, Psychologie der Volksdichtung 206 nsl. (Srovn. rozpravu téhož autora: Das Volkslied der polnischem Oberschlesier verglichen mit der deutschen Volkspoesie. Mitteilungen der Schles. Gesellschaft für Volkskunde, VI 1904 Heft 11—12.) Také v lidových písních slovanských se tyto formule vyskytují velmi často; uvádím některé, ovšem musím přestátí na několika ukázkách vybraných z bohaté zásoby.

Obdobného rázu jako vtip s kukačkou jsou na př. perifrase zaznamenané Bartošem {Bart. Jan. 384 č. 715):

Stejně i v jiných písních: var. Bart. Jan. 391 (730); S. n. p. II 5 79 (162); ib. 189 (361); Mišík 29 (77) atd. Kombinaci motivu (t. j. obdobné vyzvání také se strany dívčiny, jako odpověď na posměšek hochův) srovn. Bart. Jan. 384 (716).

Var. Peck 21 (56) rozvíjí námět v žertovný dialog mezi dívkou a „krahujcem":