str. 337
Srovn. Koll. I 227 (15); S. n. p. II 5 215 (406); ib. S. m. p. II 5 221 (416); Sl. Sp. II 83 (226); ib. III 170 (501); Sl. Sp. I 24 1.67); S 2 692 (809); BNP 335 (568); Bart. Jan. 729 (1379). Tato skladaní se blíží písním, o nichž byla zmínka výše při čís. 22, ale řadí se také sem jako ukázky žertovních nápadů připiatých k opisné formuli. V staré německé písni ze stol. XVI. (Erk-Böhme, Liderhort. I 140 č. 117) nechce býti dívka milenkou rytířovou, nedostane-li růže utržené v zimě. Rytíř dá si růže vymalovati a přinese je dívce.
Srovn. podobné hříčky polské (Kolberg, Lud. Sandomierskie 145 č. 176):
.. ,Jak ty będziesz na téj zgodzie,
puszczaj kamień po téj wodzie;
jak ten kamień będzie pływał,
wtenczas będę u cię bywał.
Oj dziewczę się domyśliło —
z drzewa kamień utoczyło:
„Pływaj že, kamyku, pływaj,
a ty Jasiu u mnie bywaj."
|
Srovn. W. z Oleska 470, Wójcicki I 130, Kozłowski 62 (XXI); Materyały VI 282 (24); časop. Lud VI 146 (94) a j. Některé písně úmyslně volí náměty fraškovité. Srovn. na př. Koll. II 117 (18):
Vtedy ty diovčatko budeš moju ženu,
keď myši s potkanmi na jarmark poženu. Atd.
|
Některé teksty hromadí obraty:
„Potom já, Janíčko, budem tvoja žena,
keď sa v mašej peci drevo rozzelená;
potom já, Janíčko, budem tvoja žena,
keď na mestskej veži kohútik zaspieva;
potom já, Janíčko, budem tvoju ženú,
až myši potkanov na jarmok poženú.
|
(ČL XVIII 341 č. 63).
Naproti tomu však najdeme písně, v nichž opis jen slabě zastírá vskutku bolestné „nikdy". Příklady se najdou hlavně v písních vojenských, když syn (nebo bratr) odcházeje na vojnu naznačuje, že se asi nevráti. Mnohé z těchto veršů vytvořil skutečný umělec a jsou-li položeny do závěru, vyznívá píseň steskem hluboce básnickým. Srovn. Sl. Sp. II 244 (668), kde náladu zjasňuje závěr. V ukrajinské písni (časop. Lud III 74) rozmlouvá umírající voják s koněm a žádá ho, aby mu vyhrabal hrob. Potom však nechť běží domů, do jejich vesnice, nechť přiběhne k vratům a skloní hlavu jako sirotek.
Vyjely otec, zasmutyt sjy,
vyjdy maty, utišyt sjy.
Oj ty. konju, voronenkyj,
de mij synok mołodeńkyj?
Oźmy maty pisku žmenju,
posjij jyho po kamen ju.
Jak toj pisok zjijdy,
tehdy tvij syn, mij pan, pryjdy.
|
Srovn. Hołovaćkyj, Národ, pěsni gal. i ugors. Rusi I 96 (6); 97 (7); Wisła IV 776; IX 350 (21); Zbiór wiadom. XVII 157 (58) atd. Z ovzduší vojenského je vzata též formule běloruská (Zbiór wiad. XIII 90 č. 12):
Pyťałasia matka u syna:
„Kali z vojska pryjdziesz?"
,Jak u pokoju na podłodza
tráva vyrośnia.'
|
Verše toho druhu přecházejí pak do různých písni a pokud přejímání není ztíženo velikou růzností jazykovou, objevuji se i v různých prostře-
|
