str. 391
l40) Čo som ci urobila...
Písně o nešťastných milencích jsou v lidovém podání všech národů zastoupeny nejčetněji a je přirozené, že se tento nevyčerpatelný námět zpracovává namnoze samostatně. Tato píseň patrně vznikla na území československém v době poměrně nedávné, ale nevylučuji možnosti, že vzešla z nějakého skládání špalíčkového. Zápis Tomkův se jen nepatrně liší od tekstu v ČL XIII 70, který je zase -doslovně shodný s tekstem ČL XVII 469. Do této skupiny řadím též var. Bart. Jan. 8 (7), Myjava 335, Sl. Sp. II 11 (14), ČL VIII 339 (53) a SbMS IIi 126 (9)..Všecky tyto teksty mají na začátku dialog mezi milenci (sl. 1—2) a důsledky roztržky líčí dále tak jako var. Tomkův (sl. 3). Var. ČL VIII dokonce před dialogem klade ještě úvodní verše:
Ach Javorník, Javorník!
Pod Javorníček chodník;
už sa nám dievča vydalo,
kde my budeme chodit?
|
Tyto verše jsou patrně z nějaké písně svatební a 'byly jen mechanicky připojeny. Jiné varianty, totiž Sa 349 (482), Bart. Jan. 8 (6), a Mišík 67 (164) počínají přímo epickýim úvodem. Srovn. Sa:
Šla milá na zdávání,
šohajek v okně stál,
od veliké žalosti
na maměnku volal.
|
Po stránce umělecké lze tekst Tomkův zařaditi mezi varianty dobré. Nejslabší je tekst z Myjavy, jehož závěr je zmatený a kromě toho jako předposlední (7.) slohu vložil popěvek:
Láska, láska, Bože, láska!
Kde že hu ten svet bere?
Na horách sa jéj nerodí,
v .poli nikdo neseje!
|
(Srovn. Šafařík II 110; Koll. I 84 č. 8; Sl. Sp. I 3 č. 8; S 2 229 č. 254 atd.)
Var. Sl. Sp. II je fragment, jehož 3 slohy se shodují s ostatními teksty oné skupiny. Var. Mišíkův v závěru zdůrazňuje příčinu neštěstí:
Mi še radzi vidzeľi,
pobrac še nam ňedali;
pre tebe mňe, moja mila,
pre tebe pohrebaľi.
@
Var. slovenský Sl. Sp. III 207 (581) se začátkem podobá písním typu E 2 446 (328); var.Sl. Sp. II 136 (369) jádro motivu jen naznačuje. Tekst český zapsaný na Bechyňsku (ČL XVIII 101) se svým rázem blíží skládáním špalíčkovým:
Šla má milá, šla na špacír,
Pepíček stál u okna, volal na svou panímámu,
aby drobet k němu šla:
Panímámo rozmilá
vy ste toho příčina,
jak mně nemá srdce bolet,
když ji vidím s jinčíma!
Dojděte mně pro malíře,
aby mně ji vymaloval;
až mně bude srdce bolet,
bych se na ni podíval.
Malíř nechce ke mně jít,
já musím se světa jít,
skrz jedno ženské stvoření
svůj mladý věk tak zkrátit.
|
Variant, ostatně velmi prosaický, vynechává závěr, v němž je důležitý motiv: po svatbě jde mladá žena na hrob svého bývalého milence, ale hlas z hrobu ji posílá domů, k muži. Tento starý rys se zachoval v četných variantech moravských a slovenských.
|
