Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 392
Dr. A. Frinta:

K roztřídění moravských nářečí.

Nejnovější dialektologická publikace Trávníčkova1) dává mi příležitost, abych navázal na svou rozpravu o jazykovém zeměpise, uveřejněnou v t. 1. před 6 lety (Národopisný Věstník čsl., XIV., 76—85). Pokračoval v ní vlastně (s propracováním některých detailů) Boh. Havránek v obšírném příspěvku „K české dialektologii" (Listy fil. LI., 1924) a proto zde nechci opakovati ničeho z oněch teoretických úvah, nýbrž jen posouditi, zdali a jak práce Trávní čkova vyhovuje požadavkům, jinde již v tomto oboru samozřejmým.

Co do rozsahu a pojetí látky byl si autor vědom toho, že dělení našich nářečí podle zemí jest možné „více prakticky než se zřením k mluvě samé" (viz Úvod, str. 5). S čistě vědeckého stanoviska má však pravdu J. H ú s e k, když napsal ve své studii „O národopisné hranici mezi Moravou a Slovenskem" (Národopisný Věstník čsl., XVIII., 115) správně: „Nelze tedy roz-dělovati našich nářečí podle zemí — v tom je právě také kus starého historicko-geografického regionalismu — nýbrž spíše podle starých kmenových center anebo podle charakteristických zvláštností ryze jazykových". Třebaže účelem didakticky velmi cenné a názorné mapy Trávníčkovy bylo dostatí se z nepřehlednosti Bartošovy Dialektologie, podlehl přece v zásadě jejímu vlivu, pojímajícímu příliš úzce moravská nářečí jako celek v sebe uzavřený. A přece máme na tomto poli správnou tradici Šem-berovu, která by právě od převratu zasluhovala oživení! Jeho „Základové dialektologie československé" (z roku 1864!) mluví sice také o „nářečí moravském", ale Šembera jednak pojímá do něho také příslušné pohraniční území Čech a celého Slezska (pokud se tam ovšem mluví naší řečí), jednak z tohoto „dialektu moravského" (str. 34) vylučuje „různořečí moravsko-slovenské" a část „různořečí Bělohorského" (nazvaného tak málo vhodně podle Bílých Karpat), které správně pojímá do „nářečí slovenského", a stejně i část „různořečí Lužnického" v nejzápad-nější Moravě, jež připojuje k „nářečí českému".

Mapa Trávníčkova znamená však opětný odklon od této, filologicky i národopisně odůvodněné tradice,2) zdůrazňujíc příliš


1) Moravská nářečí. Napsal Fr. Trávníček. (V Praze 192G. Nákladem Národopis, spoleun. čísl.) 21 str. a dialektologická mapa moravská, (Cena 20 Kč.)
2) Jestliže Trávníček charakterisuje Šemberovy Základy jako „stručný přehled, v své době cenný, dnes zastaralý", neplatí tento posudek o zásadním liledisku Šemberovu na problém roztříděni jazykového území československého!

Předchozí   Následující