str. 395
projevy jakéhosi svérázu fonetického (zvláštní výslovnost)6) nebo hláskoslovného(střídnicevývojové),kdežto odchylky tvaroslovné se málokdy prohlašují za kriteria dialektologická a idiotismy slovníkové vůbec ne. Nuže, exaktní postup by byl jen takový, že by se zakreslily isofony a vůbec isoglosy pro všechny typické zvláštnosti zkoumaného území a za vlastní oblast určitého nářečí by se prohlásila ta část, kde jest těch čar obsaženo nejhustěji, nebo kde se hranice nejdůležitějších charakteristických složek kryjí. Bylo by možno věc přirovnati ke kaleidoskopu, v němž se obraz mění, ač počet barevných sklíček je stále týž: tak bychom dostali na mapě Moravy různě četné a různě veliké oblasti, podle toho, kdybychom sledovali jen prízvuk nebo jen přehlásku, nebo jednotlivé střídnice hláskové a tvary slov atd.6) Ale prakticky nutno vždy shrnovati více zjevů v kolektivní celky; Trávníček se přidržel střídnic za pračeské ý, ú, jako hlavního dělidla nářečí moravských, ovšem praví sám (str. 6, § 3), že s tím nevystačil a že bylo potřebí přihlížeti také k jiným znakům dialektickým (zmiňuje se vesměs jen o foneticko-hlásko-slovných).
Naskýtá se otázka, co počíti v případě, kdy jeden zhlavních znaků u některého nářečí chybí; soudím, že třeba postupovati metodou statistickou, t. j. že lze takovou oblast (nechceme-li ji prohlásiti za samostatný nebo přechodný celek) připojiti k té ze sousedních oblastí, s níž má společnou většinu ostatních typických znaků. Jestliže tedy Trávníček delším odůvodněním (str. 15, § 11) priraďuje nářečí d o 1 s k é ve shodě s Bartošem k typu slovenskému, musí najednou prohlásiti (str. 16, § 11) za charakteristické znaky hanáčtiny o za u, e za y a netrvati na dě-lidle, postaveném v čelo svého výkladu mapy, neboť „dolština" má střídnice é nebo ej za ý (které zůstalo v celém pásmu skutečně slovenském) a místo typicky slovenského ú má ou, které vzniklo patrně jinak než v západním území (totiž nikoli vývojem: ú>au >ou, nýbrž ú>ó>ou — srv. tamtéž doklady: vouz, sedlákou za spis. vůz, sedláků a výklad Šemberův str. 45). Poněvadž tedy oba hlavní znaky zde nejsou společné s nářečími slovenskými, soudím, že nechceme-li přiřaditi dolštinu přímo k „hanáčtině",7) je správnější z ní učiniti pásmo přechodní (polohanácké), nepokryté
5) Ani v tomto ohoru není však stejného hodnocení, na př. slovního přízvuku a kvantity samohlásek vedle kvality a kombinace.
6) Na mapě Trávníčkově jest oblast dvojího 1 označena jen v nářečí „hanáckém" (vodorovným čárkováním zeleným), takže se budí dojem, jako by se v sousedním nářečí „slovenském" již tento rozdíl nevyskytoval. V tekstu jest o tom zmínka i(str. 15, § 10, 8), proč tedy nepoužito téhož čárkování žlutého jako pokračování od Bystřice p. Host. a Holešova na východ? Podobně ne: důsledně provedeno i jiné čárkování co do kvantity a přehlásky.
7) O důvodech národopisných, které by pro to rovněž mluvily, viz ještě dále. Šembera má „různořečí dolské" za část „podřečí západního" a na str. 45 je charakterisuje velmi případně.
|
|
