žádnou z obou sousedních barev (po případě s čarami smíšenými) .

Jiný případ sporný je Zábřežsko, jež Trávníček bez rozpaků přiřadil k „hanáčtině", ač jest to území typicky přechodné. Hle, co o něm praví tamní rodák Ig. Hošek v monografii „O podřečí chromeckém" (LF XXI 73 a násh): Obyvatelstvo sev. Moravy od Klášterce u Č. Rudy až po les Doubravu u Litovle liší se mluvou i od Horáků (čímž míní Hošek patrně obyvatele od Klášterce na sever a západ) i od Hanáků." Jejich nářečí uznává Hošek za vhodno nazvati podhorským, třebaže se s hanáštinou shoduje co do střídnic za ý, ú. (Trávníček cituje y § 6, 2 na str. 9 z Hoška nesprávně, že tam jest o u za pračes. ú, neboť Hošek výslovně prohlašuje, že se tam změnilo ou v ó, a konstatuje, že i v podřečí chromeckém, kde krátké u se nemění v o „dvojhlásky ou,.. není"!)

Neshodou nejvážnější je tu však přehláska a > ě > e (jež sahá ovšem ještě více na jih do horního poříčí Moravy) a zejména výslovnosť u za souhl. v po samohláskách v téže slabice,

o čemž se Trávníček vůbec nezmiňuje, ač je to v Čechách hlavním příznakem nářečí východního. Bartoš přičítá tuto zvláštnost,

i jinde na Moravě při hranicích českých známou, celému Zábřež-sku až ke Zvoli, kdežto podle údajů Hoškových jest již omezena jen na nejsevernější část od českých hranic po Hoštýn, Jedlí, Rudu a Bohdíkov.8) Aspoň toto území mělo by proto býti přičteno k nářečí moravsko-českému, od jehož většinové oblasti bylo již tak dávno odděleno německým ostrovem svitavským.

Po stránce formální Trávníček odvrhl, myslím zbytečně, Šem-berovsko-Bartošovské termíny „podřečí" a „různořečí", takže uvnitř „nářečí hanáckého" mluví pak zase o „nářečí horském", uvnitř „nářečí slovenského" o „nářečí dolském a kopani-čářském". Pokládám názvy „podřečí" a „různořečí" za metodicky cenné, ovšem užívá-li se jich důsledně ve významu vzájemné p o d-řadnosti (t. j. nářečí pro velké oblasti základní, podřečí pro menší úseky kraj omluvy a různořečí pro zvláštnosti jednotlivých osad). V zásadě sluší uvítati názorné zjednodušení Trávníčkovo np 4 nářeční oblasti Moravy, ale námitky mám proti názvům, takto vzniklým. Trávníček totiž „některým názvům lidovým přikládá význam jiný, než mají v lidu, zejména je vztahuje na větší nářeční skupiny", jak doznává ve svém spisku ,,O českém jazyce" (Praha 1924, str. 95). O tom prý rozhodly „potřeby vědecké", ale těch právě nevidím, poněvadž se tak širokým užitím národopisných názvů hanácký a slovenský vyvolává nesoulad filologie s etnografií a tím zmatek vědecké terminologie. Je-li nějaké nářečí nazváno hanáckým, pak lid, jenž jím mluví, musí být považován za Hanáky a o těch přece nemůže býti řeči v okolí