Rozumí se, že tyto kritické poznámky mají vyvolati odbornou diskusi (dialektologu i etnografů!) a že nemíní nikterak upírati prakticky-školského významu mapě Trávníčkové, která podle slov autorových zajisté prospěje jako základ pro další práce o rozdělení a ohraničení moravských a vůbec všech našich nářečí.

Roztřídění moravských nářečí? Ale vždyť mor. nářečí nejsou uzavřený celek! To vím sám a řekl jsem to výslovně v své práci. O tom není potřebí diskutovati a je nespravedlivé mi takové pojetí vytýkati. Mapu mor. nářečí jsem zhotovil proto, že různé důležité okolnosti nic jiného nedovolovaly. Ale také proto, že pokládám za správné dělati aspoň něco, když nelze vykonali všechno, třebaže takové částečné zpracování nějakého celku musí míti jisté nedostatky. Pokládal jsem za dostatečné připo-menouti jen v textu, že mor. nářečí nejsou zaokrouhlený celek; proto jsem na mapě nenaznačil, že podobná nebo stejná nářečí jsou i za mor. hranicemi. Je pravda, že by se pojetím slez. území formát mapy nezměnil, ale je otázka 1., je-li za dnešního stavu možné rozhraničiti slezs. nářečí aspoň tak jako mor., a 2.,, bu-dou-li na to prostředky peněžní.

Kolega Frinta správně vykládá, jak by se mělo postupovati při určování dialektických hranic podle zásad t. zv. jazykového zeměpisu. Já s ním úplně souhlasím a věděl jsem to všechno už dříve, ale jsem si dobře vědom toho, co je maximalistický program a co holá, drsná skutečnost, fakt, že jsme ještě na veliké hony vzdáleni od ideálu, k němuž spěje jazykový zeměpis. Při tom musíme pamatovati také na to, že je potřebí — jak F. sám uznává —ohraničovati nejen jednotlivé jevy, nýbrž určovati i nářeční skupiny jako geografické celky. Kolega F. kri-tisuje tedy mou práci s hlediska, s něhož není psána.

Udělal jsem jen a jen to, co bylo možné finančně i věcně za dnešního stavu naší dialektologie. Pro kritiku je arciť rozhodující moment druhý: zda jsem podle možnosti udělal všechno a jak jsem to udělal. Tuto kritiku čekám a také o ni žádám. Vždyť