mi šlo právě o to, aby A napsal: vesnice x je nesprávně zařáděna do nářečí toho a patří do onoho, protože má ty a ty znaky; B: ten a ten jev jde poněkud jinak, než praví Trávníček; aby si C vytkl za úkol podrobně prostudovati mluvu toho kraje, jejž dosud známe velmi nedokonale; aby D zkoumal foneticky ty a ty hlásky, o nichž nám dosavadní všeobecné, nepřesné názvy nepovídají nic nebo velmi málo; atd. Situace není taková, že by bylo třeba upozorňovati na onen ideál, jak to činí kol. F., nýbrž je potřebí pracovati — za našich poměrů je možná jen práce po kouscích, po stupních, —■ abychom se k tomu známému ideálu přiblížili.

Kol. Frinta kritisuje mou práci i s tohoto hlediska. Dovoluji si připojiti několik poznámek.

Šemberovu mapu jsem neuvedl proto, že je kreslena úplně podle Dialektologie, takže vlastně k ní náleží jako příloha, třebaže vyšla za čtyři léta po ní. Právě tak pokládám svou mapu jen za přílohu ke spisku „Mor. nářečí", protože bez něho jí nelze rozuměti.

F. praví, že při otázce, kam patří t. zv. nářečí dolské, pokládám za charakteristické znaky hanáčtiny o za u, e za y, nikoli jako jindy ó za pračes. ú a é za ý. V tom se mýlí. Za nejtypi-otější znaky hanácké i tu pokládám ó za ú a é za ý. Právě proto, že se ó za ú nevyskýtá v dolštině nikde a é za ý se vyškytá jen místy, řadím ji k sloveins. nářečí, nikoli k hanác. K tomu mne vede i to, že v dolštině nejsou ani jiné znaky hanác, totiž o za u a e za y, jež se nevyskýtají v celé hanáčtině, ale jsou pro její některé části přece charakteristické, protože se jinde na Mor. nevyskytují. To je zřejmé z mých výkladů, ale uznávám, že jsem měl napsati jako zde: jiné charakteristické znaky.

Zábřežsko jsem „bez rozpaků" přiřadil k hanáčtině, protože ou, .nikoli ó, je jen v jeho nejsevernější části a protože má jiné hanácké znaky, jako veskrze é za ej, aj, ý (dé, dobré...), skoro veskrze i, u (chlib, dum...), místy o za u (dob ...) atd. Přiřaditi Zábřežsko k nářečí moravskočeskému je podle mého mínění úplně nemožné. Nezmiňuji prý se při Zábřežsku o výslovnosti u za v, „ač je to v Čechách hlavním příznakem nářečí východního." Já přece rozděluji nářečí moravská, ne česká! A neuvádím tento znak také proto, že moiraviská nářečí nepopisuji, nýbrž jen roztřiďuji. Proto se nezmiňuji také o jiných jevech, jež nepokládám za důležité pro třídění. —

Kol. Frinta také nesouhlasí s mými názvy hanácký a slovenský, jichž užívám v mnohem širším rozsahu, než je zvykem. Není prý viděti, že jsou pro to vědecké důvody, protože to vede k „nesouladu filologie s etnografií" a tím k zmatku vědecké terminologie. Jen vědecké důvody mne vedly k tomu, abych platnost obou názvů tak rozšířil. Za Hanáky se považují a jsou považováni Moravané, kteří mimo jiné mají e za ý a ó za ú. Nalézám-li, že tyto znaky jsou i jinde, na příklad kolem Mor.