Budějovic, musím toto nářečí počítati k témuž celku jako mluvu Hanáků v běžném smyslu. To jsou důvody vědecké. Jak tento celek nazvat? Mně se zdá dosti vhodné, zůstati při hotovém názvu, jehož platnost je pak arciť mnohem širší než obyčejně. Tu lze přihlížeti také k momentu praktickému: zda je to vhodné. O tom mohou býti různá mínění a přiznávám se, že návrh kol. Frinty je dobrý. Tak je to i s těmi Slováky. Ale opakuji, že lze mluviti o nepraktičnosti mých názvů, protože nemají týž význam jako v.lidu a v národopise, ale nikoli o tom, že nejsou vědecky odůvodněny. Ten zmatek není tak „hrozící". Snad je docela dobře možné, aby si filolog, jenž se vyzná v národopise, a opačně, uvědomil, že názvy hanácký a slovenský mají v těchto vědách různý význam. To není docela nic neobyčejného. Za podivnou námitku pokládám tuto větu: „je-li nějaké nářečí nazváno hanáckým, pak lid, jenž jím mluví, musí býti považován za Hanáky..." Ptám se, kým. Lidem samým? Ten přece nerozhoduje. Národopisem? Ten v jazykové otázce rovněž ne. Zbývá jazykozpyt a o něm byla právě řeč. Zrovna taková divná je věta, že „stejně rušivá je sugesee, kterou působí rozšířený termín nářečí slovenské, jako by obyvatelé kolem... Valašského. Meziříčí.... byli také Slováci". Jaká pak „rušivá sugesce"? Obyvatelé kolem Val. Meziříčí jsou po stránce jazykové skutečně Slováci, t. j. mluví nářečím, které má ty a ty znaky a jemuž já říkám slovenské, protože se mu tak místy skutečně říká. Národopis nechejme stranou. —

Na mé mapě je oblast dvojího 1 oiznačena jen v nářečí hanáckém, „takže se budí dojem, jakoby se v sousedním nářečí slovenském již tento rozdíl nevyskytoval." Ale tu nejde o dojmy, nýbrž o to, aby si každý mou práci dobře pročetl. A dočte-li se tam, že i v nářečí slovenském dvojí I je, tedy to stačí. Neza-kreslil jsem jeho rozsah jednak proto, že je ve větší části slovenského nářečí, takže se dobře nehodí jako dělidlo pro další roztřídění, jednak z příčin technických a finančních. Každému, kdo bedlivě pročetl text a srovnal jej s mapou, je patrné, že mapa není všechno, že je jen pro celkovou orientaci. Co by na mapě mohlo a mělo být principiálně, je otázka, kterou jsem musil řešiti především se zřetelem k finanční stránce.

Názvy „normální čes. ó" atd., jsou prý „záhadné". Až naši fonetikové přesně popíší hlásky celého českého jazyka, i nářečí, pak nebudu užívati záhadných názvů. Zatím se nemohu názvu „normální české ó" atd. vyhnouti; rozumím jím ó atd., jež se vyskýtá ve spisovné výslovnosti české a také ve mnohých jiných nářečích, takže může býti nazváno normální (nejčastější). To snad není tak „záhadné".

Nevím, proč je určení hranic podle starších i nových údajů „mechanické".

Starší údaje jsem opravil nejen při hranici mezi nářečím moravskočeským a hanáckým a při nářečí horském, jak praví