Literatura.

Josef Kopáč: Zvěsti z Horácka, sbírka bájí a pověstí z vysočiny Českomoravské s předmluvou Ph. dr. Čeňka Zíbrta: Humpolec 1927, str. 72.

Jest to bohatá sbírka pověstí, účelně seřazená: o čertech, o divých ženách, o dušičkové mši, o hejkadle, o lucernách, str. 18, t. j. o světýlkách, o kterých jest ještě zvláštní sbírka drobných pověstí str. 40 a d., o různých ohnivých zjevech, o pokladech, o stěhování kostelů, o léčivých pramenech, studánkách, o šotkovi-hospodářičkovi, o vodníku, o různých strašidelných zjevech, str. 54 a d., o zvonech a j. v. Jsou to namnoze trosky pověstí, jako na př. o čtení čarodějné-kouzelnické knihy str. 7—9. Srv. Kubín: Kladské povídky II. 251 č. 82, Podkrkonoší záp. 772 č. 257; Tomíček: Víra v duchy 17, Kobzáň: O zbojníkoch a pokladoch 57, 60. Čert obelstěn a chycen do láhve str. 11, srv. Bolte-Polívka II. 414 č. 99; o podhoděnci str. 11 č. 4, 12 č. 9 srov. ib. 368. O přenášení mezníku str. 16, srv. Podkrkonoší záp. 680 č. 95; 818 č.311. Hojné jsou pověsti o hejkadlech, které jsou silně rozšířeny také v záp. Čechách a u Němců, srov. Sborník AI. Jirásek 21. Hojně uvádí pověsti o různých strašidelných zjevech nasedávajících, str, 14 č. 3, 4; 15 č. 8—12, 48 č. 14; 61 srv. Podkrkonoší záp. 723 č. 204. Zajímavé jsou zbytky podání o obětech při zazdívání, str. 27, 28. Zajímavá též pověst o trestu člověka, že střelil d© měsíčka a že z něho pak se stala „lucerna", str. 20 č. 15. Při měsíčku nemá se pracovat, přísti atd., str. 21 č. 2; o mších nebožtíků, str. 12, 13. Vraždu vyzradí měsíček, str. 21 č. 3 srv. Bolte-Polívka I. č. 115. Pověra, že vrah pozbyl stínu svého, v téže pověsti souvisí s rozšířeným míněním, že svého stínu pozbude člověk, který se dopustí smrtelného hříchu neb který se zapsal černokněžníkovi, čertovi, srov. Tylor. Cyvilizacja pierwotna, I, 3; Mitteil. d. schles. Ges. f. Volksk. VI. str. 17; Stroebe: Nord. Volksmärchen I. 113. Hojné jsou pověsti,: že kostel se vracívá na své místo, že se nemůže stavětí jinde, str. 30 č. 1—6, srv. Podkrkonoší záp., str. 575 č. 14. Vodník, kůň spoután lýkovými postraňky, isitr. 48 č. 18, srv. Podkrkonoší záp., 709 č. 174. Slova vodníkova proslovena, když slyšel člověka zpívat žalmy, str. 52 č. 7, 12; 62 „byl tady třikrát ves a třikrát les a nikdo tak nikdy krásně nezpíval jako ty dnes" a p. nalézáme podobně při jiných okolnostech, když byla spatřena zvláštní postava jak také v této sbírce na str. 61 strašidlo spatřilo, jak lesní s hajným na čekání strčili oba nohy do pytle a tu povědělo: „Už zde pamatuju jednou město, dvakrát ves a třikrát les, ale takové zvíře jsem neviděla jako dnes," To je dosti hojné v jiných pověstech němec-