kých, též francouzských, isrv. Bolte-Polívka I. 369; podobná je na př. hercegovská pověst: Víly spatřivše dva muže s nohami složenými a s hlavami po každé straně, řekli: „jako že má Velež (nejvyšší vrch mezi Mostarem a Nevesinjí) 377 vrcholů, něco takového jsem ještě neviděla, tělo s dvěma hlavami", Srbsko-dalmat. magazín XXVI. 62.

Mohli bychom ještě k jiným pověstem připojovat poznámky a odkazy na literaturu, ale chceme na uvedeném přestati.

Dr. Tomáš Čep: Lidové povídky slezské o hastrmanech a fajermonech. Lidové povídky o čertech a čarodějnicích. Věstník matice opavské 1924—1926, č. 30, str. 86—122; č. 31—32, str. 7—43.

Jest to jedna z nejbohatších a nejlépe vypravených sbírek našich pověstí. Pod každým číslem jest uveden vypravovatel, jeho věk a namnoze jeho stav; na konci připojeny krátké životopisné poznámky o nich. Předchází všeobecná charakteristika o vodníku, ohnivých mužích, o čertech a čarodějnicích. Dodatkem pak uvedeny stručně paralely z českých povídek Kubínovy sbírky z Podkrkonoší záp. i z německých sbírek slezských podání. Zapsány jsou pověsti přesně, zvláště v seš. 31—32 vymohl vydavatel na vydavatelstvu, že dalo udělati zvláštní literky pro některé hlásky. Aniž bychom se ovšem pustili do rozboru jazyka, nemůžeme přece neukazovat na některé sledy polského vlivu, tak v jedné povídce ze Starého Města jest často g místo a vedle h (seš. 31, str. 39 č. 22). Jest tu potom slovo „vypendžié" ('c. 31, str. 11 č. 3; str. 30 č. 6; 36 č. 15) v pověstech z Malé Lhoty z Opavska. Sem patří také slovo pěrun místo hrom (str. 88 č. 2) z Mokrých Lazec. Ovšem jsou hojná slova německého, původu „přišla na zomrfryše" (sv. 30 str. 93 č. 12) z Branky; auf pasuje, ku šentyšu, vytáhla bryftašku a všecko zaplatila (str. 100 č. 18) všechno z Branky. Jsou tu i novotvary „moji stryk byly fajnidlo" (sv. 30, str. 100, č. 15) z Branky a j. v. Slovo „koltun" také v přeneseném významu zaznamenal již Bartoš ve svém slovníce a tak i zde čteme „hasrmani su kołtuni" (seš. 30., str. 95, č. 14) také z Branky. Jazykově i fraseologicky jsou tyto texty velice zajímavé a jistě dia-lektologové mohou z nich velice mnoho čerpat. Čteme místy rázovitá úsloví jako na př. „ten měl za ušama a uměl věc ež chleb ješč" (seš. 30., str. 104, č. 26), bývají tu také rýmy „Kdo kycha a p ..., temu se zdraví tvrdži" (seš. 30., str. 96, č. 16); „žranice budže došč, masa do ďasa a košči do zlošči" (ib. 95, č. 15); ve versi pově-sti o vodníku vystrašeném fcomediantskými medvědy (srv. Povídky kladské L, 130, č. 66) vidíme v řeči vodníkově ještě takové vynucené rýmy „pane mynary, ešče maju tu kotary, co mě po-škrabary" (seš. 30., str. 111., č. 38), snad tak, aby byla charakte-risována mluva vodníkova.

Sbírka jest velmi bohatá, obsahuje 98 čísel a do daleké většiny byla vypravována od žen — celkem 81. Při tom je po'zoruhodno,