Je jasné, že první osoby, které prvky historických slohů přijaly, byly dámy vyšších vrstev, teprve později zmocnil se jich lid, typy se 'zpopularisovaly, ale i zdegenerovaly. Autor přičítá prvotním vzorům originální původnost a ani zpopularisovaným neupírá pečet národního ducha, přece však je dalek toho, poklá-dati i jednotlivé motivy za domácí. Naopak, obeznámen jsa s evropským i orientálním uměním, přísně, střízlivě vymezuje všeobecně rozšířené prvky a je nakloněn podkládat jim vesměs původ cizí.

Závěrem řeší i vztah finských koberců ke skandinávským a k orientálním. Se skandinávskými slučuje je stejný původ a blízký styk, s orientálními shodná je toliko technika vázání. Vzory, pokud jsou obdobné, přišly do Finska jinými cestami a čím jsou starší, tím jsou od orientálních odchylnější.

Odpověděla tedy práce Sireliusova na všechny otázky, které se koberců dotýkají. Jenom východoslovanské, sousední uměni tkací zůstalo bez jediné poznámky. A přece v Rusku používali koberců, od doby velkoknížecí a o jejich výrobě vypravují prameny od XV. století. U Velkorusů vázané „kovry", u Ukrajinců „kocy" byly pracovány i jako předmět vývozní a dospěly ke značné dokonalosti. Jejich vzory poskytují stejně zajímavý materiál, neboť souvislost se západem i s orientem byla bezprostřední. Zůstává úkolem ruských badatelů zpracovat je v díle stejně hodnotném a možná, že jejich výsledky pomohou osvětlit i leckterou otázku textilnictví severského.

Pro nás však, pro studium ornamentiky našich textilií, zůstává dílo Sireliusovo v každém případě důležitou pomůckou.1)

E. Karskij: Geschichte der weißrussischen Volksdichtung und Literatur. (Grundriß der slaviischen Philologie u. Kulturgeschichte. Herausgegeben von R. Trautmann und Max: Vasmer.) Berlin u. Leipzig. Walter de Gruyter & Co. .1926. Str. X. + 202.

Akademik E. Karskij je dnes — po smrti E. R. Romanova — právem pokládán za nejlepšího znatele větve běloruské. Rozsáhlé dílo „Bělorusy" (I.—III.), v němž Karskij shrnul výsledky dlouholetých studií, zůstane navždy prací základní, podávající vzácně úplný soubor přesných vědomostí o Bělorusech, o jejich sídlech, jazyku, lidovém podání i písemnictví. Pro encyklopedii slovanské filologie a kulturních dějin vydávanou prof. Traut-mannem a M. Vasmerem shrnul Karskij své výklady o lidovém podání a písemnictví v jednom svazku, který bude vítanou pomůckou všem badatelům. Rozvrhl svou knihu na dvě části: první (str. 7—90) je věnována lidovému podání běloruskému, ve druhé načrtl vývoj běloruské literatury od nej starších časů až.

29*