vlivy; kromě toho je třeba míti na paměti, že Bělorusové se vlastně nejméně vzdálili z prvotní pravlasti a žijíce po tisíciletí na rodné půdě zachovali si právě obřadní písně lépe než na př. kmenové velkoruští. Tak na př. mají Bělorusové (a ovšem též Ukrajinci) mnoho písní koledních, které jsou u Velikorusů velmi málo známy;, také písně „Pupalslé" (zpívané v červnu při slavnostech svatojanských) chybějí Velikorusům skoro úplně a jejich písně jarní („vesnjanki") se nevyrovnají poetickým vesnjankám běloruským a ukrajinským. Je přirozené, že křesťanství hluboce zasáhlo do vývoje poesie spojené s kultem, neboť přičlenilo významné slavnosti pohanské k důležitým událostem církevního roku a usilovně se snažilo vymýtiti pohanské rysy z různých obřadů, ano zakazovalo je vůbec. Tak vznikaly novější písně obřadní na základě představ křesťanských, nad to pak z vyšších vrstev, — od nichž lid vždy mnoho přejímal — pronikaly i do obřadní poesie běloruské vlivy byzantské a od stol. XIV. s rostoucím vlivem polským též západoevropské. V rozboru jednotlivých skupin písní obřadních zachovává prof. Karskij celkem všude obdobný postup: nejdříve stručně popisuje obřad, připojuje poznámky srovnávací, aby objasnil stránku zvykoslovnou a pak analysuje hlavní rysy obsahové přihlížeje k nejdůležitějším pracím srovnávacím. Takto objasnil písně kolední, masopustní, jarní, svatodušní, kupalské a dožinkové. Také při obřadech, které se vztahují k význačným událostem života jednotlivcova, si běloruský lid zachoval četné písně, na př. křestní, velmi hojné písně svatební a také rázovité písně pohřební, jež prof. K. stručně rozebral také po stránce formální.

Ostatním lidovým písním lyrickým a lyricko-epickým věr nuje kniha K. jen kratičkou zmínku doloženou ovšem — jako všecky kapitoly — odkazy literárními. Také oddíly 4. (přísloví a pořekadla) a 5. (hádanky) přestávají na všeobecných poznámkách, což ostatně vyplývá z povahy látky, avšak čtenář všude najde spolehlivé poučení a seznam literatury. Obšírněji byla zpracována kapitola o pohádkách shrnující výsledky piraci Sum-covových, Polívkových, Smirnovových, Savčenkových a j. v poučný nástin o motivech, o stilu, o rázovitých zvířecích bájích, fantastických bytostech oživujících svět běloruských pohádek atd. Bělorusové neznají bylin, avšak máme svědectví, že ještě ve století XV.—XVI. byli na území běloruském známi na př. Ilja Muromec, Sólovej Budimirovič a j. bohatýři. Trosky bylin se zachovaly až podnes v lidových pohádkách a také v písních obřadních, které líčí na př. junáka, koně atd. rysy obvyklými v bylinách. V této stati zjpracoval prof. Karskij svou starší rozpravu otištěnou ve sborníku na počest V. Jagiče. (Sledy boga-tyrskogo eposa v bělorus. národ, poeziji. Srovn. též Bělorusy, III., 1, str. 485 nsl.) Kapitolkou o písních duchovních jest zakončena první část knihy Karského.