|
@Sv417
ského musea, nýbrž i o prohloubení a soustavnější organisaci národopisné práce na Plzeňsku a v přilehlých krajích západočeských, tak že je jistě povolán vyložiti své názory a zkušenosti o správném řízení krajinských museí. Tyto ústavy chovají ve svých sbírkách materiál velmi vzácný, jemuž však dlouho chybělo —a někde chybí podnes — bezpečné uložení a přehledné uspořádání, ačkoli jde namnoze o předměty jediné svého druhu. Tyto nedostatky zaviněné i nezaviněné, o nichž se zmiňuje p. řed. Lábek v úvodě ke své knížce, těžce postihují odborníky, poněvadž nemohou zužitkovati cennou látku a nedosahují úplnosti tak nezbytné právě v pracích národopisných. Lze tedy říci, že nynější stav vědecké etnografie naléhavě vyžaduje vyšší úrovně našich krajinských museí, mezi nimiž je až dosud, žel, jen několik ústavů vzorných. V tom směru může dobře působiti příručka řed. Lábka a proto pokládám za správné, že právě těmito přednáškami byla zahájena Národopisná knihovna. Její úspěšný rozvoj další závisí ovšem lilavně na tom, dojde-li porozumění v kruzích školských, u pracovníků osvětových a vůbec všude tam, kde lze očekávati zá/em o práce toho druhu.
Národopisná společnost českoslovanská jest přesvědčena, že jde o věc dobrou i potrebnou, a proto s důvěrou zahajuje tento nový podnik, pokoušejíc se dále plniti poslání, jemuž oddaně slouží po čtyři desetiletí. J. H.
Nové popisy západočeských krojů. „Památná místa našeho kraje", sbírka vlastivěaných monografií, kterou vydává a řídí L. Lábek v Plzni, vnáší do svého programu i zájmy lidopisné, zvláště zájem o lidový kroj. Do dvou z posledních svazků, V. Hataje Chotěšov (sv: VIL, díl. L) a Fr. Raušara Blovice a zámek Hradiště (sv. X., díl II.) přispěla Marie L á laková podrobnými popisy ženského kroje, a to chotěšovského а hradišťského. Obě stati přinášejí nejen spolehlivý popis všech кго^ jových součástí, nýbrž i mnoho původních zprav a názvů, zapsaných od starých pamětnic. Leckteré údaje jsou tu po prvé publikovány veřejnosti. Velkou předností je, že určitě vymezují i rozšíření kroje a sledují jeho Vývoj do posledního zániku, neodmítajíce ani novodobé součásti, jako na př. kapižony. Naopak, i popsání dalšího novějšího obleku prospělo by lidopisnému badaní. Prací M. Lábkové shromažďují se takto zprávy o západočeských krojích v pestrý, detailů plný, poučný obraz, který se v chystaném Národopisném soupise uplatni v plném významu a v české literatuře o krojích zaujme přední místo. _ D. S.
Ant. Blažek: Pověsti a obrázky z chrudimského kraje. Řada VII. Nákladem vlastním. 1928. Str. 215.
Neúnavný pracovník, který zasvětil život východočeskému kraji, shrnul v této knížce četné články otiskované v posledních letech v Čsl. Republice, a připojil nové ukázky svých bohatých sbírek vlastivědné látky. Z obsahu uvádíme: Vzpomínky na Chrast u Chrudimě. (Drobnosti historické, vzpomínky na osobnosti, jež buď svým původem nebo svým působením měly vztah k městu, jako na př. německý básník L. Aug. Franki, MUDr. Karel Schmoeger, dr. Frant. Uher, učitel Filcík). Z místních pověstí: Prokletý statek. O zkamenělém pastýři. Husársky kousek ze sedmileté války (nodle záznamu Josefa Ehrenbergera v Květech 1846). Mikšova jáma. Krucemburské zvony. Kaple sv. Anny u Chotěboře a jiné. Zajímavou ukázkou rukopisných pamětí našich písmáků jsou „Paměti rychtáře Borovce z Kočí u Chrudimě". Stať „O úpadku lidové poesie" zdůrazňuje převahu odrhovaček a doporučuie vydávati dobré skladby básnické na volných listech — ve formě písní špalíčkových. Stati národopisné se střídají s články obsahu vzpomínkového (srovn.: ,.K. V. Rais v Trhové Kamenici" — ,.Po stopách Raisových povídek z České Sibiře" atd.). Do knížky obsahující celkem 25 statí přispěli také osvědčený znatel Litomyšlska A. Tomíček několika pověstmi z okolí Litomyšl a Č. Florian článkem „Jak Chrudimští na počátku XVIII. stol. obsazovali děkanství". Z knížky vane láska k minulosti chrudimského kraje a proto doufáme, že také toto nové dílko svědomitého sběratele splní své vlastivědné poslání. jh.
Prof. dr. Stanislav Souček otiskl ve vědeckém sborníku „Bratislava" (roč. I., str. 401—411) stať „Nejstarší dochovaná česká historická píseň
|
|
