když přicházeli k delšímu pobytu na své statky pro odpočinek, práce a sbírání dávek. Je docela pochopielno, že si v křesťanských vesnicích nejčastěji zavolali křesťanské zpěváky. Jediným slovem, národní epika byla a jest šlechtě, měšťanům a sedlákům tím, čím jsou pro nás koncerty, divadla a jiné zábavy. V Dalmácii mi řekl jeden sedlák přímo: „Vy máte v městě hudbu a my písně."

Nesmíme se proto diviti, že mohou takové písně býti velmi dlouhé a trvati více hodin, celou noc, u muslimanů dokonce dvě a tři noci. Z písní Vuka Karadžiće vzbudila úžas „Ženidba Maksima Crnojeviće", která obsahovala 1225 desetislabičných veršů a v tisku obsahuje 42 stránek veliké osmerky, byla tedy delší nežli kterýkoliv zpěv v Iliadě a Odyssei.

Roku 1891 byla však otištěna píseň „Ženidba Senjanina Tadije", pravoslavného zpěváka z Trávníku v Bosně, která počítá 3412 deseterců. Obzvláště dlouhé jsou muslimanské písně: Matica Hrvatska v Záhřebě má ve svém archivu 11 písní o 2000 až 3000 verších, 4 písně o 3000—4000 verších, ale jejich vydavateli pro takovou délku neimponovaly a on otiskl jako nej-delší píseň o 1862 verších.

Aby se všemu lépe rozumělo, upozorňuji hned, že zpěvák může písně libovolně zkracovati nebo prodlužovati podle své umělecké individuality; tak máme na př. zpěváky, kteří se slaví proto, že umějí nejlépe vylíčiti dívku nebo ženu, svého hrdinu (junak), koně a výzbroj; jiným zpěvákům na tom vůbec nezáleží. Ale zpěvák může měnili také docela libovolně písně podle toho, kolik má času, v jaké je náladě, jaké má posluchače a jakou odměnu může očekávati. Také obecenstvo může naň přímo půsiobiti, a když píseň příliš dlouho trvá, pokřikují naň: goni, goni (pospěš si)... Jako příklad uvádím jakéhosi trestance z Lepoglavsy v Chorvatsku, od kterého byly zapsány písně o 2500 a 4400 verších; pro tytéž písně potřeboval jeho učitel v Bosně jen 1200 a 1500 veršů. Je pochopitelno, že se takové písně nezpívají nepřetržitě, nýbrž s přestávkami; jedna část může trvati obyčejně půl hodiny až jednu hodinu, ale v Hercegovině jeden 50letý zpěvák zpíval roku 1911 na svatbě jednu a půl hodiny za sebou o závod a stal se vítězem.

Zpěváci nejsou s to určití přesně číslo svých písní. Mluví všeobecně, že jich umějí 30—40, nebo 100, nebo jinou každý večer od jednoho do tří měsíců, nebo po celý rok. Obyčejně nepřehánějí a přesvědčil jsem se, že měli dokonce větší repertoir, nežli sami udávali. Abyste měli ponětí o bohatství jednoho zpěváka, uvádím, že muslimian Salko Vojnikovič z Bosny zpíval, lépe řečeno, diktoval od 2. ledna do- 17. února 1887 90 písní, obsahujících dohromady více nežli !80 tisíc veršů, t. j. asi dvojnásobný obsah celé Iliady a Odyssey, bereme-li zřetel k tomu, že je deseterac kratší nežli hexametr, jinak je počet veršů třikrát větší. A byli filologové, kteří pochybovali, že by jeden zpěvák mohl znáti nazpamět celého Homera! Taková