pamět se zdá úžasnou, zvláště, uvážíme-li, že zpěvák nemá žádného nápovědy.

Kromě toho se dlouho věřilo а věří podnes, že písně žijí v ústech zpěváků nezměněně. Dokonce John Meier, který upozornil na to, že jsou rhapsodové improvisatory, dal se zprávami o ruské a jihoslovanské epice svésti k tvrzení, že se zpěvák drží přesně textu a že nezmění ani slova. Zmínil jsem se už o tom, jak může zpěvák své písně libovolně zkracovati anebo protahovati, a jak se může tatáž píseň v podáních různých zpěváků velmi lišiti svým rozsahem;. Je jisto., že za takových okolností text nemůže zůstati stejný. Mně se podařilo dokázati to docela experimentálně. Dvakrát jsem vezl s sebou zdokonalený fonograf Vídeňské akademie, kterým se však dlouhé epické písně nemohou zaznamenati, ale mně stačily úryvky do. 30 veršů, abych zjistil něco neočekávaného. Poněvadž bylo. předepsáno, že se každý text musí před fonografováním zapsati, a poněvadž jsem žádal od zpěváků, aby před fonografováním cvičili jednou před přijímačem, při čemž zapsal text stenograf, měl jsem najednou tři texty, v jednom případě i čtyři. Srovnání ukázalo, že nebyla změněna jen jednotlivá slova nebo pořad stav, nýbrž celé verše se objevily v zcela nové formě aneb byly vynechány, takže na př. 15 diktovaných veršů vydalo. 8 zpívaných. Jeden dobrý muslimanský zpěvák v severozápadní Bosně změnil pokaždé již prvý verš.

Diktoval: Beg Osmanbeg rano podranio (etymologická figura) ráno vstal

cvičil: Beg Osmanbeg na bedem izigje (vystoupí na hradby)

zpíval: Beg Osmiianbeg miz Posiavlje gleida (dívá se na rovinu Sávy).

Profesor Vladimír Čorovič v Bělehradě, jenž pochází z Hercegoviny a přece zná národní epiku, zmínil se ve své kritice, že se zpěvák v rozpacích spletl. O tom nemůže býti řeči u zpěváka z povolání. Proto jsem dával v následujícím roce na to zvlášť pozor. V hercegovském pravoslavném klášteře Duži u Trebinje, zpíval nám klášteru připsaný sedlák („kmet"), veltmi oblíbený u oplata a u mnichů. Jeden z mnichů a učitel zapsali začátek písně podle diktátu; požádal jsem je, aby při zpěvu poznamenali varianty, ale musili přestáti již u druhého verše. Opakoval jsem tento pokus pomocí jednoho, učitele a jednoho právníka také u Bijelopolje v Samdžaku s podobným úspěchem. Podle všeho toho je pro mne jasno, že se všechny písně, jak je máme dnes tištěny, jen jednou při zapisování tak zpívaly, lépe řečeno, diktovaly. Proto jsou také marné všechny pokusy, rekonstruovati nějakou píseň v původní formě; srovnáním různých variant můžeme určiti jen původní obsah aneb jednotlivé části aneb verše. Maje takové zkušenosti, mohl jsem