že je jako skvělí improvisatoři svým poetickým materiálem a vytříbeným jazykem více nebo méně znovu tvoří. Proto může dobrý zpěvák i ze špatné písně udělati znamenitou, a špatný zpěvák pokaziti nejlepší. Vuk Karadžić nehledal bez důvodu často lepšího zpěváka pro- zapsání písně, která se mu nelíbila. Také posluchači váží si toho umění zpěváků. Jeden beg vyslovil mně svůj obdiv nad tím slovy: já bych nedovedl ani tři slova takto složití. A v Hercegovině vypravovali mně o sedlácích, keří by dali i nejlepšího vola za umění zazpívati jedinou píseň.

Že jsou zpěváci umělci, dokazují také tím, že dovedou jeden na druhého velmi žárliti. Když jsem jednou v Sarajevě po fonografování tři stejně odměnil, jeden odměnu nepřijal. Vycítil jsem ihned, že jsem ho nějak urazil a přítomní mne upozornili hned, že on pokládá sebe za mnohem lepšího zpěváka než ostatní dva, což mně druhý den sám potvrdil. V Hercegovině řekl mině devatenáctiletý mladík: „Všichni, jak jsme zde, jsme jeden druhému nepřáteli. Mukou je pro mne, umí-li jiný lépe, než já." Svůj výrok vysvětlil, poukazuje na mne: „I vy, pane profesore, cestujete, abyste víc uměl nežli jiní profesoři, vám by bylo lépe seděti doma." A měl pravdu. Bylo to v městečku, kde nebylo- ani hostince, takže jsem musil použiti předepsaného pohostinství četnické stanice.

Obecenstvo poslouchá zpěváka s největší pozorností, zájmem a účastí pro hrdinu a může býti celými obsahem anebo jednotlivými episodami velmi dojato až k slzám. O přestávkách dělají posluchači různé poznámky, vyptávají se zpěváka a kritisují ho, na což jim nezůstává dlužen odpovědi. Když já jsem jednomu vytknul, že má muslimanský oblíbený hrdina Hrnjica Mujo u něho 4 bratry, jinak jen dva, odpověděl jízlivě: „Tak jsem slyšel, nebyl j-siem při tom, když se rodili." Jeden způsob kritiky je velmi originální. Když zpěvák o přestávce vychází, namažou mu strunu a smyčec lojem, načež nemůže dále zpívati.

Ze sbírek národních písní je známo, že jen malý počet jich opěvá události z doby předturecké. Ohromná většina srbsko-chrvatských písní zabývá se boji proti Turkům,, které začínají v Makedonii, -dosahují vrcholu ve veliké katastrofě na Kosovu, přenášejí se k Dunaji, do jižních Uher, dále do Chrvatska, Dalmácie a Černé Hory, vedou k osvobození Srbska na začátku 19. stol., bijí se stále na černohorských hranicích a končí balkánskou a světovou válkou. Veliké boje a jejich -důsledky líčí však jen málo písní, ohromná většina je věnována skutkům oblíbených hrdinů, tak králeviíce Marka na křesťanské, Gjer-gielez Alije a Mustajbega z Liky na straně bosenských mus-limanů, a malým bojům na turecko-křesťanském pohraničí zvláště v 16. a 17. stol. Tu se mohli vyznamenávati křesťanští přeběhlíci z Turecka (uskoci) v službách císaře vídeňského v okolí Senje v Chrvatskéim Přímoří, a dože benátského v Ko-