zpěv zakládá se na živé tradici, podporován je školou i spolky a tak, i když počet starých písní se zmenší, láska ke zpěvu nevymizí tu ještě dlouho.

Hudební rytmus je dvojího druhu. Rytmus jednoduchých taktů je dán seskupením tónů kolem jednoho z nich, majícího důraz. Tento tón jest, jak pravíme, v těžké době taktu, ostatní jsou v lehkých dobách. Jednoduché takty jsou dvojdobé a trojdobé; takty s větším počtem dob vznikají kombinací obou těchto druhů a mají tedy víc než jednu těžkou dobu. Rytmus jednoduchých taktů tanečních jest původu motorického a jeho účinek jest fysiologického rázu. Naznačenou syntesou jednoduchých skupin rytmických vzniká vyšší skupina rytmická nebo-li skupina metrická. Má několik těžkých dob, ale nikoli vespolek rovnocenných; jedna z nich je opět proti všem ostatním důraznější. Hledíc k transitami povaze hudby nemůže máti metrická skupina, trvající rozhodně déle než jednoduchá skupina rytmická, ráz sensuální. Když ji vyslechneme, jest její začátek již jen v naší vzpomínce. Syntese metrických skupin je tedy intelektuální a působení jejich je čistě psychologické.

V této přednášce chceme poukázat na některé vynikající zvláštnosti metrických skupin v lidových tancích československých.

Jednoduché takty jsou, jak bylo svrchu řečeno, dvojího: druhu: dvojdobé a třojdobé. Každý z nich má svůj zvláštní ráz, ba možno říci, že jsou v lecčems protichůdné povahy. Všechny hudební myšlenky, pokud mají pevný rytmus, lze zařaditi podle jejich taktu do dvou těchto skupin. Tak i lidové tance lze roz-členiti nejpřirozeněji v tance dvojdobé a trojdobé. Obecně vzato, nemá žádný z obou řečených taktů přednost před druhým; ob-jeví-li se tedy při roztřídění nějakých tanců převaha jedné skupiny nad druhou, znamená to charakteristický znak oněch tanců. Zkoumáme-li po té stránce lidové tance české, shledáme, že dávají přednost taktu troj dobému a to v poměru 3:2, t. j. tanců trojdobých je asi o polovinu více než dvojdobých. Tuto zálibu na trojdobosti rytmu třeba považovali za zvláštnost rasovou, dále nevysvětlitelnou. U tanců slovenských jest sklon opačný a ještě mnohem rozhodnější. Skoro všechny tance slovenské jsou totiž dvojdobé; trojdobých jest jen asi dvacítina a i z těch jsou některé přespolního původu, buď z českých nebo z polských hranic. To je tedy záliba opravdu jednostranná a zjev s hlediska folkloristického nápadný, výjimečný.