Je velmi zajímavo pozorovati, jak se tato převaha, tam mírná, tu veliká, kompensuje opačným sklonem při tvorbě vyšších útvarů rytmických, t. j. skupin metrických. Počneme s nápadnějším a jednodušším případem tanců slovenských.

Normální členění hudební myšlenky (melodie) děje se podle čísla 2; motivy, t. j. relativně ucelené části melodie skládají se tedy ze dvou taktů, z dvakrát dvou taktů atd. Motivy troj-taktové jsou v hudbě vůbec, nejen lidové, výjimkou, třebas ne nepatrnou, ale přece jen zvláštností.

U dvojdobých tanců slovenských shledáváme se však s trojtaktovými motivy velmi často. Více než desítima těchto tanců člení své melodie veskrze v trojtaktové úryvky. Příkladem uvedena píseň

„Trojdobost ve velkém" je tu velmi patrna.

Velmi často kombinuje se dvoutaktový úryvek s ■troj t aktovým v celek pěti taktov ý. Tanců s pětitaktovými motivy veskrze provedenými je dokonce o něco více než předešlých. Jako příklad poslouží nám tento „krakoviak":

Na této písni viidimle ještě jinou zvláštnost. Trojtaktový motivek druhý je totiž, melodicky shodný » dvojtaktovým prvním, má však konečné tony protaženy, čímž se právě prodloužil o jeden takt. Toto protaženi konečného úryvku je hudebním znakem právě „krakoviaku"; jeho psychologický původ jest