z písně volné, recitativní, kde se konce úryvku vždy protahují, a to iracionálně (ritardandem a korunou).

Veliký je konečně počet tanců, u nichž se normální dvoj-taktové úryvky kombinují s trojtaktovými, složitějším způso-beim. Metrické formy tak vznikající jsou velmi rozmanité a zajímavé. Někde tvoří se celky sedmitaktové; jinde jest jeden díl písně složen z úryvků normálních, druhý z trojtaktových. Jinde jest v písni uprostřed jakási „vložka" s úryvky jiného rázu než jest před ní i za ní, nebo se takovýmto jiným úryvkem zakončuje. Konečně jsou písně metricky zcela nepravidelné; jako příklad lze uvésti známou „Přídi, Janek premilený".

Více než polovina dvojdobých tanců slovenských obsahuje trojtaktové motivy, když ne veskrze, aspoň tu a tlam. Tím jest, jak patrno, zjednána jakási náhrada za .to, že trojdobých tanců je tak nepatrný počet, a získána dokonce veliká metrická rozmanitost a bohatost, čelící rytmické j.ednostrannosti slovenských tanců. Srovnáme-li tance tyto s českými tanci dvojdo-bými, shledáváme, že se u těchto jen zcela výjimečně najdou motivy troj taktové. Zvláště písní s úryvky pětitaktovými tu sotva najdeme. České tance dvojdobé jsou tedy metricky jednodušší slovenských; za to trojdobé tance české, jež mají proti dvojdobým převahu, jsou metricky složité a jeví zase opačnou tendenci k dvojdobé rytmisaci. I tu jeví se tedy táž instinktivní snaha, vyrovnati převahu.

Originální metra českých tanců třídobých nevznikají jako při tancích slovenských tím, že by se k sobě přiřazovaly takty v lichovém počtu, bez porušení rytmu v každém z nich. V metrech českých děje se zároveň i vnitřní přeměna rytmická, přesunování rytmických iktů (těžkých dob) bez ohledu k taktové čáře, čímž vznikají zcela zvláštní hodnoty synkopické. Původní příčinou těchto změn jest prosodický rytmus textu, k tanci zpívaného. Metrické útvary tak vznikající, lze zařaditi do dvou tříd.

A. Metrum dvojtaktové. Rytmus furiantský.

Jsou-li trojdobé takty tance vyplněny trojslabičnými stopami textu, shoduje se rytmus tance (t. j. tanečních kroků) s rytmem textu i melodie; to je případ normální, rytmus oby-čejný:

Někdy je však text rytmisován dvojslabičně; k vyplnění dvou taktů je pak zapotřebí tří stop: