Mezi tance celkem pravidelné možno počítat i ty, jež v druhém dílu mají „vložku" v taktu neproměnném, ať již obkročá-kovou (jako třeba při „salátu") či sousedskou, nebo jež mají první díl neproměnného rázu takového (jako „slepička"). Uvedu tanec „salát", zajímavý tím, že jeho vložky užil Miozart v Donu Juanu (v „rejstříkové arii"):

Tance nepravidelnější, jež lze výstižně pojmenovati „směs-ky", kombinují svrchu uvedené metrické typy s úryvky neproměnnými. Jest jich veliké množství; přes to lze většinu jich uspořádati do dvanácti velikých skupin. Zbytek jest zcela nepravidelný. Odkazuje na citovaný svůj článek, uvedu zde příkladem jen jeden směsek (resp. jeho první díl) dosti pravidelný obsahující typy višně, zakončené dvěma takty sousedské:*)