se pak osamostatňuje jmenovitě v běloruských a ukrajinských pohádkách Romanov III. 308; Sein II. 286 Moszyńska 9/ a ,j.

Č. 5.

Tato povídka nemá téměř nic společného s běžným materiálem pohádkovým. I po stránce formální liší se silně, jeví se silně úpadkovou. Není ani úvodní ani 'závěrečné formulky, ani uvnitř není nic zachováno z běžné ruské techniky pohádkové. Úvod velice zeslaben, setřen. Zcela suše řečeno: syn roste, aniž bylo označeno, kterak rostl, zapomenuta obyčejná formulka: не no годам, no дняы, a no часам a p. Též slovo král náleží k pozdějšímu slovníku pohádkovému, ač se velmi často nalézá i v pohádkách i v epicliých písních, převzato asi z lidových knížek 18. st. Novější výraz jest ještě, že král rozeslal „af išky" a jimi zval do hostince na „bal'. Toho slova užila nejen vypravovatelka z téhož kraie v první sbírce Azadovského, str. 60, než již v starší povídce ze Saratovského kraje rozeslal je kupec, který měl dvě dcery, Afanasjev II., 193, č. 159 d. Častěji se vyškytá v novějších zápisech, Sokolovy 208, 255: rozeslány afišky po domech i po hospodách, aby se hledal muž, který princezku vysvobodil. Též v Perm. gub. ve sbírce Zeleninově 339: ve versi Grimmovy povídky č. 68 kupec přibil všude afišky, ne-ztratil-li kdo prsten. Pro jednotlivé motivy nemám paralel v literatuře pohádkové.

Č. 6.

Jest to verse povídky o čarodějníku a jeho učedlníku. Srv. Bolte-Pol. II., 60, č. 68. Úvod jest odchylný. Sedlák nespokojen se synem, že s? nemůže naučiti orat, prodá ho pánovi, který slibuje, že ho naučí psáti. Po roce otec jde pro syna. Není líčeno, jak se syn naučil čarovati. Stařena ve dvorci čarodějníkově (která sama od mladých let je v rukou ďáblových) pomůže mu poznati syna. První den ukáže mu stádo vran, druhý den stádo strak, třetí clen stádo kavek; u kterého ptáka spatří slzy v očích, toť jeho syn. Nechť ho udeří na křídla a řekne: „Toť můj syn" — a on pak bude člověkem. To jest nový, podle mého vědomí nedoložený rys. Verse v první sbírce Azadovského (str. 28, č. 4) se zde silně liší. Starý rys se zde zachoval v tom, že stařena říká o svém pánu, že lítá „po Ruse". Hoch mění se v býka, v koně a v hřebce. Tu ho koupil jeho pán a policie rozhodla, že se nemůže kůň prodati bez uzdy. Otec vrací se do dvorce čarodějníkova a vidí syna uvázaného dvanácti železnými řetězy. Stařena mu pomůže, dá mu kladivo, tím rozbije jeden řetěz a jedenáct kůň sám přetrhne. Syn udělal otce havranem, sám se udělal vranou a tak uletěli. I to je nový rys, jinde nedoložený. Čarodějník je pronásleduje jako sup. Další proměny jsou obvyklé v ježdíka a štiku. Scéna mezi ježdíkem a štikou je silně setřena: „Как хочит понмат ево c головы, он подвернётца ему хвостом". V původnějších versích líčeno to z jistou snahou po asonanci, tak ještě v novějších zápisech jak z Vologodské gubernie (Smirnov str. 144): „Ершъ! Поворотпсь ко мнѣ головой." — Ершъ сказавъ: „Врёшь, сволочь! хочёшь исть ерша — ѣшь съ хвоста," V zápise s Permské gubernie (Zelenin, str. 339): И говорит: „штука востра! Лави меня c хваста!'' Ovšem v jiné sibiřské versi .(Aizadovekij L, 31) jest tato scéna docela setřena a učedlník se udělal okounem.

Potom zapadl ježdík do konve, se kterou přišla dívka, ne princezka, pro vodu, jako zlatý prsten. Dívka donucena otcem prodati prsten, přelomila jej a jednu polovici hodila clo jednoho kouta, a druhou clo jiného. Z jedné polovice se udělalo ječné zrno, z druhé kohout; čarodějník jako sup spolkl ječné zrno a kohout zakloval supa do smrti. Tu iest. tato verse jistě porušena. Mnohem lépe je tato scéna vylíčena v jiné sibiřské versi (Aizadovskij I., 32). I jinak jest tato verse všeoh formulí prosta, tak charakteristických pro ruskou pohádku; není ani závěrečné formulky. Jen na počátku povídky čteme „долго ли, мало лп шел".

ČÍS. 7.

Vojenská historka, která nemá dokladů v lidových tradicích. Závěrečná formulka — Bot пир пирком и свацебка, и нынче живут благополучно