Drobné příspěvky národopisné.

„Prohlédnutí Páně dobrým k potěšení, zlým k přestrašení, všem k spasitedlné vej straže sloužící" atd. jest původní spisek český neznámého .spisovatele, vytištěný v Praze „u Wolffganga Wickharta, Arcibiskupského a Jich Milosti P. P. Stavův Království Českého Impressora 1723" (v 8° titulní list, 2 listy předmluvy, 325 stran textu a 5 stran rejstříku). Tato knížka o dřevěném obrazu Božího Umučení v chrámě sv. Václava v Staré Boleslavi byla vydána poprvé ŕ. 1692, jak titulní list oznamuje; avšak marně jsem pátral po tomto vydání prvním. Není ani v knihovně Národního Musea, jež má jen druhé, ani v universitní, kdež není ani vydání druhého.

Vypisuji další řádky z výtisku z r. 1723. Neporušený exemplář tento jest v mé knihovně. Neznámý spisovatel promlouvá v dílu třetím g IV., jak „pohané za starodávna z některých znamení hádávali o tejných neb budoucích věcech a domnívali se, že zvědí, šťastně-li či nešťastně zvěde se jim to, o čem zvěděli chtěli" a poznamenává k tomu na str. 110—111: „Než nedivím se i tak velice pohanům, kteříž byli v tak velikých mrákotách víry, ( že ani pravého Boha neznali, že takovým pověrkám věřili: ale to jest předivno, že také křesťané takovými pověrkami se řídí a z pověrečných znamení o skrytých neb budoucích věcech hádají. Když někomu zní v uších, říkají, že někdo o něm mluví; dobře, zní-li mu v pravém uchu; zle, když mu v levém uchu zní. Přiletíli krkavec na střechu a tam zakrká, říkají, že to znamená nějaké neštěstí Rozlijeli se víno na stole, mají to za dobré znamení; pakli se sůl vysype, mají za znamení zlé. Kolikráte v lese zakuká žežhulka, pravějí, že tolik let živ bude ten, kdo ji uslyší, kolikráte se ozve křepelka, řkou oni, že znamená jak drahé bude obilí. Když vlk přeběhne přes cestu, soudí býti znamení dobré; zlé pak, přeběhneli zajíc. Ale tyto a všechny takové věci jsou pouhé marné pověrky, kterým moudrý člověk věřiti nemá; neb kterak (ať o jiných takových fraškách nemluvím), kterak pravím žežhulka ví a může mi oznámiti kolik let budu živ? Kterak ví křepelka, jak drahé toho roku bude obilí?

Stalo se sice někdy, aby takoví hadačové uhodli: ale stalo- se ne mocí toho znamení, ale pouhou příhodou, a někdy také mocí ďábelskou, aby lidé takovým pověrkám věřili a hřešili." — V prvním vydání z r. 1692 lze čisti nepochybně tytéž řádky. Ale kde jest uloženo? Jungmann v Historii literatury české (vyd. II. v Praze 1849) v odd. V. str. 320 uvedl při čísle 1191 titulní list vydání II. se zmínkou o I. Neměl tedy I. v rukou.

Pověsti o hadech se zlatými korunkami jsou prastaré a známy v podání lidu snad po celé Evropě. Nej zajímavější jest zprá-