va Mat. Poličanského z r. 16131), nejstarší jest pouhá zmínka slovní v Nomenclatoru Daniele Adama z Veleslavína z roku 1598.2)

Podařilo se mi najíti doklad nad jiné zajímavější z první polovice 17. století v knížce jesuity Alberta Chanovského z Dlouhé Vsi.(*1581—†1643); sepsal ji česky, ale nevydal. Jesuita Jan Tanner přeložil ji později do latiny a vydal v Praze r. 1659 s názvem „Reverendi Patris Alberti Chanowsky é Societate Jesu Vestigium Boemiae Piae" etc. Vypisuje drahé kameny a živočíšstvo v naší vlasti podotýká, že jsou mezi nimi též „hadi, a to také někteří okrášlení na hlavě korunkou, jakouž korunku jednoho u sebe pro podívanou chovám.3) Chanovský tedy věřil, že takoví hadi žijí. Litujeme však, že nepoznamenal, kdy, kde a jak nabyl té korunky a že jí nepopsal. Právě tyto podrobnosti byly by totiž velice zajímavý a důležitý, ano možná, že by i pomohly vysvětliti tuto víru pověrečnou. Jisto jest, že zpráva jeho jest skutečně ojedinělá a proto též vzácná.

Josef Mánes .za své první cesty do Slezska a do Krakova, kterou předpokládáme pro. rok 1846, zachytil v okolí Jablunko-va řadu vzácných 'krojových studií. Vedle jablunkovských Jacku v bohatém městském kroji byl to zejména horalský lid, který vzbudil jeho živou pozornost. Zaujali ho štíhlí muži s přehozenými huňami a, se širokými opasky, kterými se dal unésti později na horách polských, ale nad jiné zaujaly ho i statné, urostlé ženy a dívky v prostém svém šatě, zahalené v bílých plachtách a to tak živě, že si je zpodobil na několika náčrtcích. Známe tři skicy, které věnoval tu lidu, jmenovitě dívkám, modlícím se v kostele; pravděpodobně zúčastnil se na bezkydských horách nějaké pobožnosti a lid v kostele shromážděný zapůsobil naň tak silným dojmem, že motivům těm, věnoval tři listy a že i později se k nim. vracel. Kromě celkového obrázku věřících před zpovědí načrtl si detailněji ještě samotné postavy dívek u kropenky a po- druhé před lavicemi, vesměs v bílých, velkých plachtách, typických kdysi pro tento kraj. Děvčata buď mají je složeny po délce a přehozeny kol ramenou,