jak často i jinde nosívají nevěsty na oddavky, anebo jsou zahaleny do nich jako do pláště, takže plachty, na prsou dvěma sousedními rohy svázané na uzel, kryjí jejich postavy až po lem sukní. Je pravděpodobné, že právě .tato plachta, sloužící jako přehoz a jako plášť, vzbudila mimořádný zájem, mladého malíře. Neboť zachytil si ji na dalším ještě obrázku a to na vdané ženě v obleku všedním, kterak spěchá v robotný den do pole. Načrtl si ji celkem třikrát s neobyčejnou živostí v různých postojích a s různých stran: jednou od zadu s plachtou staženou i přes hlavu, po druhé v témže obleku zpředu, po třetí s pla-chetkou, svázanou vpředu na uzel a vlající za ní. Frant. Žá-kavec ve svém podrobném díle o československém lidu v tvorbě Josefa Mánesa otiskl všechny zachované skicy z Bezkyd a právem upozornil na tento poslední obrázek, pokládaje ony tři ženy za jeden z nejsilnějších dojmů Mánesových na celé cestě, soudě tak alespoň podle vervy, s jakou si tři rázné postoje naskicoval a vyakvareloval.1)

Motivy horalské, po prvé asi na této cestě spatřené, zanechaly skutečně hluboké stopy v Mánesovi a víme, jak příznačné staly se pro pozdější jeho tvorbu. I k motivu prosté plachty žen vrátil se po letech, použiv ho v cyklu Musica při obrázku Kostelní píseň a ve sbírce lidových krojů pro Erinnerungen (r. 1853) při krojové skupině trenčanské. Plným právem ovšem označil ji jako skupinu krojů slovenských, neboť jak mužský tak i ženský oblek s plachetkami byl vlastní nejen horalům slezským, nýbrž i horalům celého severního Trenčanska, jmenovitě v úvodí Kysuce.

Jestliže Mánes projevil tolik zájmu pro jednoduchý oblek horalských žen, dokázal již tím.své vzácné pochopení pro podstatu lidových krojů. Plachty, do kterých se podnes zahalují slovenské ženy, patří mezi nejjednodušší součásti lidského obleku, součásti, které bez jakéhokoli střihu pouhým ovinutím nebo přehozením kryjí a halí tělo a zastupují složité, různě stříhané a sešívané pláště a kabáty. Takovéto přehozy z rovného kusu látky, kdysi kůže, mohou se pro svou jednoduchost a prostou účelnost řadit beze vší pochybnosti mezi nej starší prvky oděvu. Lze je sledovat v různých dobách u různých národů v Evropě i mimo ni od starověku podnes, u starých Egypťanů, u klasických národů, u Germánů i u Slovanů.2) I v současné Evropě setkáváme se s nimi posud v určitých kulturních okrscích. Na př. vlněná neširoká rovná přikrývka, kterou si krvií ramena obyčejně muži, vyskytuje se v mediterraních oblastech,