str. 41
Všední „plachita" bývá z .hrubého domácího plátna, sešita ze dvou půlek 60—80 cm širokých a 150—180 cm dlouhých. Nosí se v čas zimy, deště, větru nebo vůbec za nepohody a to, stažena i přes hlavu. Žena přehodí si ji tak, aby prostřední šev připadl doprostřed čela a oba horní rohy na prsou přidrží, sváže nebo je .ováže kolem krku. Plachta ovíjí tedy hlavu a kryje ramena i celou horní část těla až po pás nebo. po kolena

Obr. 2. Žena v „presteradlę" ze Staškova u Čadcy.
podle velikosti. Dříve braly si ženy plachetku i na každou delší cestu, nejen za nečasu, a tu za teplých dnů sesmekly si ji s hlavy pouze na ramena, takže plátno celé viselo po. zádech jako pláštík, a pospíchala-li žena, mohlo vláti ve větru, za ni, jak právě Mánes zachytil na náčrtku tří žen. Není tedy třeba domnívati se, že by tu snad šlo o trávnici nebo o batoh. (Žá-kavec u. d. s. 24.) Do takovýchto velkých plachet halí se za nepohody i pasáci, hoši i děvčata, a nebylo řídkým; zjevem, že hrubá plachta byla jediným svrchním oděvem chlapce, oblečeného jinak jen dlouhou košilí. Není tomu tak dávno, kdy i jedenácti- i dvanáctiletým hochům byla hrubá košile celým oblekem, neboť gatě dostávali až později, a matčina, plachta, stala se pak za studených podzimních dnů, kdy hoch musil do hory
|