za dobytkem, Skutečně nepostradatelnou. A opravdu lze si těžko představiti jednodušší oděv než rovnou plátěnou košili a plachtový plášť.9)

I ženy pamatují doby, kdy nebylo svrchních kabátců, neboť „huně" byly prý vyhrazeny jen mužům, a tu v sychravém podzimku rády zachumlaly se do své obšírné silné plachty. Toliko pro krutou zimu oblékaly si ovčí kožich.

Na pravém břehu Kysuce od Čadcy po Vysokou a Rovné všední plachty pomalu mizejí, ale posud ještě se nosí na levém břehu v údolí Čerňanky, tedy v Čierném a Skalitém a v Oš-čadnici níže u Kysuce ležící. Neslouží tu však jen ochranou proti chladnu, nýbrž vešly v oblibu jakoi každodenní pokrytí hlavy. Ženy i do práce i do kostela zakrucují se do bílé široké „plachetky", která ovšem pro svátek šije se z tenkého kupovaného plátna, ozdobně se sešívá červeným hedvábím a je značně kratší než všední, měříc toliko 90 cm (90x160 cm). Dva přední její rohy ovazují se vesměs pod bradou kolem krku dozadu a v týle nebo na rameně se svazují (obr. 1., 3a). Do této míry za každodenní roucho rozšířila se plachetka teprve prý nedávno, v tomto století, kdežto dříve zavíjely se ženy do úzké a dlouhé podvíky, jejíž konce svazovaly se v týle a splývaly po zádech až po pás.10) Plachetky používalo se jen ve zlém čase, ale když podvíky zacházely, opanovala vůbec.

Sváteční plachty severotrenčianské jsou ovšem ozdobnější a cennější než všední. Jsou větší a delší, takže se nosí dvojitě, přeloženy na polovici. Zhotoveny jsou z bílého těžkého domácího) plátna, ze dvou kusů po délce sešitých, měříce 200—225 cm na délku a kol 150 cm, na šířku. Odívají se tak, že se přeloží napříč na polovičku, přeloženým krajem po loží se na ramena a horní rohy sváží se na prsou na uzel. Těžké dvojité plátno kryje celou postavu a splývá až k lemu sukní (obr. 2., 3e). Vesměs jsou ozdobeny vyšíváním a to podle spodního kraje nebo i podél středního švu, který bývá proveden ozdobně a široce. Kromě toho celá plachta .do polovičky anebo její spodní kraj bývají někdy lemovány i krajkou. Výzdoba liší se ovšem kraj od kraje, jako obyčejně dojem zdánlivé přebohaté rozmanitosti krojů vzbuzuje vnější vypravení obleku a různost výšivek. Na horní Kysuci a v okolí Rovného až po Kolárovice vyšívaly se plachty smetanově bílým, nebo žlutým hedvábím a sice rostlinné tvary, složené z lístků a provedené smyčkovým stehem na způsob valašských plachet. Naproti tomu v údolí Čerňanky nosily se plachty kratší a vyší-