50

i tam, Kde dospěly na místo sváteční ozdoby, přijdou vhod i k zahřátí šíje a ramenou. Na př. v okrese staroměstském dívky spouštějí si své běloučké vyšívané loktušky až hluboko na lokte, ale starší ženy přitahují si je úže k sobě, za chladna zakrývajíce si jimi i hlavu. Konečně jistého významu nelze upírali ani obvyklému pojmenování „rańtuch", které Jan Karłowicz odvozuje od Regentuch a které prozrazuje opět, že se cítilo, že úkolem jejich je odívali proti nepříhodnostem poěasí.16)

Přiřazuji tedy naše presteradla a pólky k oděvacím plachtám, které kdysi plnily své poslání jako užitkový, potřebný předmět a které dodnes udržely se jako sváteční, ozdobný úbor konservativností lidu a pro svou pracnou a cennou výzdobu. A. jestliže se připouští, že již ženy a dívky staré doby slovanské přikrývaly se za chladného nečasu rovnými přikrývkami, je odůvodněna též domněnka, že i původ našich presteradel datuje se z dob dávných.17)

Uvedeným materiálem podala jsem několik příspěvků z jednoho kraje Slovenska k dalšímu řešení otázky o původu-našich plachet. Nakonec chci připojit ještě několik poznámek o dvou úborech ženské hlavy v Trenčiansku, které s oděvacími' plachtami souvisí, Je to zvláštní vázání šátku v okolí Rajce a použití zástěrky na hlavu v oblasti čičmansko-zliechovské.

Dnes v několika vsích v okolí Rajce, jmenovitě ve Fačkově, Frývaldě, Ďurčiné, dříve prý i v Kamenné Porube a Konské nosí ženy zvláštním způsobem pokrytou hlavu: čtvercovou nevelikou šatku (70—90 x 70—90 cm) uvazují si tak, že ji položí jedinou stranou nad čelo a oba přední rohy (nikoli protější) sváží pod bradou, takže druhé dva konce spadají po zádech až pod pás (obr. 6). Dnes uvazují si takto šatku všechny ženy do kostela, do pole i po domě (děvčata nosí obyčejně šátek křížem přeložený), ale staré ženy pamatují, že tomu tak nebývalo odedávna. Kdysi, ještě prý na počátku tohoto století, zavíjely se všechny ženy do podvík, ať již je otáčely pro všedno proště kolem hlavy nebo je zavíjely pro slavnostní příležitosti pod bradu. V podvíce ubíraly se do chrámu, v podvíce pracovaly na roli a věřily, že pole by ani úrody nevydalo, kdyby vstoupila