prostou bílou „fertušku" (v Čičmanech „záponka" zvanou), zcela obdobnou těm, jež zakrývají jim rubač zepředu i zezadu. Fer-tuška je kol 50 cm dlouhá, kol 90 cm široká, nabraná v pase do uzoučkého pásku „závinku", s dolním krajem nezaloženým, toliko roztřepeným, obyčejně ne vyšívaná a jen nad krajem a na rubu pásku zdobená linkovým ornamentem. Uvazuje se tím způsobem, že závinek se přeloží nazpět, fertucha přehodí se přes hlavu tak, aby pásek ležel nad čelem před oběma rohy grgule a plátno aby krylo hladce hlavu, splývajíc vzadu na týl a po stranách na ramena, a tkanicemi se pevně ováže kolem hlavy dozadu. Tím, že látka je do pásku nabrána, vzniknou cípy dost bohaté a rámují celou tvář. Obyčejně nechá je žena viseti po prsou a vzadu v týle plátno ještě podloží, aby nekrylo zad. Při práci však naopak přehazuje oba cípy dozadu a svazuje je v týle, aby nepřekážely, 'za větru a zimy pak kříží je pod bradou a kolem krku přitahuje a svazuje, aby hlavu i hrdlo chránily a hřály. Dnes uvazují si ve Zliechově a v Rovném všechny starší ženy fertušky na hlavu při. každé příležitosti v zimě i v létě. Ale všechny dosvědčují, že dříve nenosily jich tak všeobecně, nýbrž že chodily vesměs zavité do. pod-vík, kterými posud se pyšní některé mladé ženy o velkých svátcích. I všedního dne musila se žena zavít do jednoduché podvíky a fertušku přehodila si přes hlavu jen tehdy, chtěla-li se chránit proti nepohodě. V Čičmanech nebylo slýcháno, aby se v záponce objevila některá žena ve svátek a jen nej starší pamětnice vzpomínají, že si je braly za deště a větru do pole, aby si kryly týl a hrdlo, podvíkou nechráněné. Fertušky zastávaly tedy tutéž úlohu jako šatky z okolí Rejce a jako plachetky v okolí Čadcy na Kysuci.

Zbývá však ještě otázka, proč měly sloužit tomuto účelu právě zástěrky a proč se nepoužilo' rovné plachtičky jako jinde? Na př. u karpatských Bojků v úvodí Lomnice uvazují si ženy rovnou plachetku „pivku" docela podobně jako Zliechovky fertušku, rovnou stranou s vyšitým proužkem nad čelo a kolem hlavy, takže ostatek plátna spadá kol tváří a poi zádech rovnou stranou dolů až k pasu. Docela stejným způsobem upravuje se i v Estonsku čtvercový t. zv. fellinský šátek.19) Mohlo by se namítnouti, že i zliechovské fertušky mohly být někdy rovné, nenabrané a tedy plachtě bližší, jako posud jsou gemerské zástěry t. zv. „ruby", nehledíme-li ani k nitranským rovným „fotám" nebo podunajským rovným „zásterám". Ale není pro to pamětníka, ani analogie v horském okolí. Kromě toho zliechovské a čičmanské zápony uvazovaly se pro. všední den někdy toliko vzadu na rubáč, kdežto vpředu se jen cípkem1 zastrkovaly za pás a na celém Slovensku není znám doklad, že by zadní záporna byla rovná, nenabraná. Uvázali si fertušku na hlavu