zovati na důležitou vlastnost lidového umění: Smysl pro ornament, nutnost vše ozdobit a strach před mrtvou, dekorací nepokrytou plochou, kdyby nebylo i jiných důkazů o tom.; při srovnávání vývojových sladií určité komposiční jednotky vidíme totiž, jak nabývá, měníc se ve tvar lidový, stále víc a víc ornamentální povahy. Abychom pak mohli určiti, jakým způsobem se k lidové ornamentalisaci slohové formy došlo, vyberme si ze vzorníku detorativních slohových motivů charakteristické prvky a hledejme jich další vývoj. Z umění renesančního bude to rostlinná.groteska, z baroka akantová rozvilina, jež všestranným a stále se opakujícím užíváním musily mít odezvu v lidové ornamentice.

Rostlinná groteska, přenesená renesančními umělci z Italie do zemí severních, a objevující se zde již od doby renesance ■ranné, pokrývá v mírném reliefu těla pilastrů, výplně soklů nebo vlysů drobným spirálovým listovým úponkem, vyrůstajícím z amfory, přísně symetricky kompovaným, s ostře řezanou kresbou a plastickým detailním propracováním. Za stylisační motiv bylo použilo listu akantového nebo- vavřínového-, jižních květů a ovoce a celek byl oživen i prvky z říše živočišné, zejména drobnými figurkami ptačími; zpracování je sice ornamentální, avšak co nejvíc realistické a reliefní.

Tato základní forma se v principu nemění, je-li jen namalována, avšak jen potud, pokud neopouští vlašské hranice. Italské fresko zobrazuje ji sice v ploše, avšak geometrickým osvětlením a barevnými náznaky snaží se její tektoniku a plastiku zachovati.

Avšak země severní, snad ještě pod vlivem optického naladění, jež tu zůstalo jako zbytek cítění pozdně gotického,, počínají si překládati grotesku do plochy. Na severském, sgrafitu, operujícím jen kontrastem černé a bílé, mizí už náznaky plastiky, jež ještě měla ve freskové malbě, odpadá stínování, tektonická vázanost a ornament původně plastický mění se ve hru skvrn tmavých a světlých, zhrublých zvolenou vyjadřovací technikou i nepochopením severským autorem.

Motiv nastoupil přepisovou cestu, kterou pak dokončil lid. Mezi památkami, jež stojí asi na hranici mezi oblastí monumentální a lidovou, uveďme pro poměrnou rannost, přímý místní styk se slohovými předlohami a zjistitelný letopočet vzniku intarsie dveří v presbyteriu zámeckého kostela v Kostelci nad Černými lesy z roku 1573 (obr. 1). Ježto jsou provedeny technikou lidu tehda ještě cizí a na svém rubu nesou ornamenty čistě renesanční, nechci je přímo považovati za práci lidovou, třebaže místní tradice tak činí; avšak způsob, jakým je pochopena tektonika spirálového úponku a jímž je zanedbána její základní vlastnost, symetrie, upomína na práce lidové. Objevují se tu již expresionistické květy, chybí náznaky prostoru a lístky jsou plošné, v plné siluetě; příklad je tím