na; proto vybíral jsem zúmyslně příklady datované, aby byla patrna zdlouhavost tohoto přepisu. Kdyby však mělo se zpoždění ornamentálních prvků v lidovém umění rovnati jen času, který ornament potřebuje k svému pochopení, bylo by příliš nepatrné a ani z daleka by neodpovídalo skutečnému, nebýt zároveň jiného rysu lidové povahy: konservativnosti, Smysl pro tradici, pro věci předky vyrobené a jejich rukou posvěcené, určitá duševní nepružnost a poměrně slabý styk se světem způsobily, že lidový umělec stále opakuje formu, snad

19. Malba Stvoření světa na poprsníku kruchty ve Velké Paludze.

v mládí pochopenou a necítí její zastaralost; konečně nezná ani dobu jejího původu, ani nových forem, jež ji vytlačily z užívání. Nerozlišuje mezi slohy, v jeho duši není nenávisti, kterou mívá sloh právě moderní k svému přímému předchůdci; forma není lidu funkcí času, nýbrž veličinou absolutní platnosti a proto není příčiny, proč by neužíval na příklad rokajového motivu někdy z padesátých let 18. století ještě v polovině věku následujícího, když si jej jednou zalíbil.

Je-li někdy v lidovém ornamentu primitivnost do jisté míry stinnou stránkou lidové tvorby, pak v lidovém malířství jeví se nám jen svojí kladnou hodnotou. Rozeberme si výjev Poslední večeře (obr. 8), jejž jsme nalezli v dřevěném kostelíku v Granastově. Především překvapuje nás tu odvaha a nebojácnost, s jakou pustil se lidový nebo pro lid pracující mistr do zobrazení — nepravím řešení — úlohy tak složité. Hledejme