Rovněž bronzová soška z Golicyna v saratovské gubernii, kterou publikoval N. Kondakov v čas. Byzantion (I. 1924), má vlas vyrytý v týle krátký, ostřihaný, ale za ušima kadeře dlouhé. Podle písemné zprávy V. Anučina neopomíjejí ani čínské kroniky národy střední Asie zváti „косоплетами" a podle H. Vambéryho je to dosud obvyklý účes u Turků v Persii a Tur-kmenů a byl u Mongolů i v Mandžursku.18)

Konečně dodávám, že i Maďaři nosili účes podobný, patrně vlivem turkotatarské kultury, které ve veliké míře, jsouce jinak původu finského, podlehli. Víme aspoň, že si napřed holili hlavu18) a vzadu nechávali tři pruhy kadeří patrně tři copy. Když roku 1064 povstali starověřící pohané v Uhrách proti křesťanství, tu maďarský vůdce Vata na znak věrnosti k pohanství ostříhal si hlavu a ponechal jen tři pruhy vzadu.20) Byly-li to copy, či pouhý vrkoč jako ukrajinský oseledec, není z této zprávy vidno, ale podle analogií byly to kadeře, zapletené. Na oficiálních obrázcích pro školy kreslil proto J. Ben-czúr bojovníky maďarské z doby Štěpánovy s copy.

Z těchto všech důvodů nepochybuji, že zvyk nositi copy u mužů byl především vlastní staré střední Asii, oblasti turec-kotatarské a mongolské. Že to bylo dále obvyklé i jinde v Asii, víme z ikonografických památek staré Mesopotamie a Přední Asie. I tam mají reliefy stél a podobné mužské pomníky hlavy s vlasy volnými, od nichž se před ušima nebo za nimi oddělují zřejmé, spletené a zakroucené copy.21)

Ale slovanské to nebylo.

K Slovanům přešel podle všeho tento zvyk teprve od Avarů, Bulharů, Polovců a Maďarů. Jestliže ruský umělec na scénách z doby Ivana Hrozného předvádí ženy a muže s mongolskými copy, je to v tu dobu pochopitelné pro Rusko, ač nevím, je-li to doloženo. Ale starým Slovanům to dávat a vůbec cop po-kládati za něco specificky slovanského, je zatím nemožné. Slované to teprve během doby převzali od sousedů, naši Slováci od sousedních Avarů, Kumanů a patrně i Maďarů. Odtud se to rozšířilo i na Moravu a k Čechům, jak vidíme z přímého,