výše uvedeného dokladu o Moravanech, napodobujících v X. století účes maďarský.

Existovaly tedy copy u Slovanů, ale teprve později a byly zjevně převzaty od cizinců. Původní a Slovanům vlastní účes to nebyl. Bylo-li při něm něco slovanského, mohla to býti jen dodatečná nová úprava, nové spojení postraních copů s dlouhými vlasy v týle.22)

O těchto podivných slovcích jednal jsem příležitostně už dvakrát1), ale pokaždé bez zřetele k dostatečnému, jakž takž úplnému materiálu, který jsem si zjednal teprve nyní; materiál ten byl by ještě hojnější, kdyby slovnikári takovým součástem právě lidové mluvy věnovali vždy náležitou pozornosti Ale poněvadž se tak všude nedálo a snad ani dosud neděje, bude asi ještě nyní lze nalézti třeba jen skrovné doplňky dokladů dolejších, za jichž laskavé oznámení autor tohoto článku i po vyjití jeho bude čtenářům vděčen.

Dosavadní své doklady roztřídím, jak za to mám, nejlépe podle jednotlivých jazyků a uvnitř jich podle zevní podoby a významových odstínů. Počnu slovanštinou. V ní máme útvary jistě nejprO'Stší, protože interjekcionální („citoslovné") a zároveň zvukodobné, jichž bylo nepochybně už v dávných dobách užíváno >za čarovací, zaklínači formule; těmi se primitivním způsobem napodoboval, symbolisoval nějaký děj, a to — jak vysvitne níže iz dokladů slovanských a ze dvou německých dokladů s významem „schleunigst" — vytoužený nějaký pohyb. Tomu svědčí především jednozvučné, ale opakované hornolužické š u r y, šury! s dodatkem po s t a r e j e Wjerinych (Wjerbinych) kh(ł)ošćach „schlurfe, schlurfe! auf den Besen der alten Wjera"2), jak čteme u Pfuhla (Luž.-serbski słowar) v citátu z písně čarodejnícke dojista starobylé3); dále však čarovací formule, obsahující v prvém.členu šury nebo totožné, avšak afrikované č u r y4) a v členu druhém