@@6

slovo se rýmující, ale hlásící se k význačnému typu m-ovému, tedy mury. Typ ten byl zprvu asi také plně významný, později je však rázu spíše formálního, ale muže i potom býti sdružován s určitým obsahem, jak ještě poznáme doleji. Zatím buď uvedeno slovinské š u r i (čur i)-m u r i, pojdi (p r i d i) ven, volání to dětí, jímž vábí „černého", polního cvrčka z jeho dirky; při tom jak š ü r i (č ú r e n), tak muri nebo murín (muren) značí samého cvrčka, ale poměr těchto slov k oné formuli není zcela jasný.5) Konečně dochází na naše české čury mury — fuk (fuč), které při čarování značí anebo aspoň připravuje pohyb co nejrychlejší, spěšné zmizení6); to se dotvrzuje také podobnou německou zaklínací formulkou z konce 17. století, která zněla schür i muri a značila „schleunigst", jakož i známými dětskými verši našimi, českým č u ry mury, fu k do ď ú r y a moravským i slovenským š u r y - m u r y, fuk do ď ż u r y, verši, jimiž hoši řídí, zabezpečují si rychlý spád kuličky do důlku nebo podobně.

Z konkrétních významů buďte tu uvedeny: české šury mury, t. j. kliky háky p s á t i, patrně při čarování (u Jungmanna podle Rosy), slovenské poněkud odchylné, protože k jinému typu (hurdy-burdy átp.; viz o tom níže) přizpůsobené šury bury „nesrozumitelné řeči" (u Kollára; původ zajisté také z čarování), kterážto obměna vniká i do samé formulky š u r y-b u r y-m u r y, fuk do ď z u r y (srov. toto vše u Kálala). Jak jsme již v poznámce 2) naznačili, sdružovalo se základní slovo šury (š u r u) rádo s příslovečným určením š ú r e m „šourem" nebo se slovesem š o u r a t i „hřmotně neb i tiše se vláčeti, šourati" — arciť jen tam, kde tato slova, přejatá z němčiny7), se opravdu vyskytují, tedy především v záp. slovanštině a zvláště v čest. a polštině. Sem patří moravské chod i t i šury mury „sem tam bez účelu" (úsloví z Jicka u Bartoše, Dial. slovník mor.) a polské říkadlo: š u r u kole muru, fiku po chlewiku (Karłowicz, Słownik gwar p.), kde nejen