ani předpoklad souběžného s k vedle k nechoval v sobě nic nepodobného k pravdě.

Tak jsme sice, jak si troufáme říci, odhalili zajímavý výsek z dávné jazykové tvorby, ale všelikých záhad v ní skrytých ani tím jsme úplně neosvětlili.

Ot. Fischer uveřejnil loni v šestapadesátém svazku Listů filologických příspěvky k české a německé baladice. Vykládá německé vlivy na Erbenovu báseň o svatebních košilích a vztah Goethovy básně „Totentanz" k českému podání.

Na stránce 132 otiskuje latinský text z kroniky lubeckého dominikána Hermanna Corner a, jenž zemřel roku 1438; je to povídka, lokalisovaná do Salisbury v Anglii a datovaná rokem 1207; jako pramen je uveden jakýsi Vilém. J. Bolte nazývá její obsah „die Sage von dem einem umgehenden Toten geraubten Hemd" (KHM I. s. 34. pozn. 1.), ale ani v poznámkách k pohádkám bratří Grimmů, ani v svém článku v Goethe-Jahrbuch 19, 1898 s. 305, ani v Mitteilungen der schles. Ges. f. Volkskunde 19, 20, nejedná o ní obšírněji. Také Polívka v poznámkách ke Rubínovým povídkám z Podkrkonoší (Pk I. č. 9 a 71) nejedná o ukradeném rubáši zvlášť.

Doklad, citovaný Fischerem, ukazuje, že to je látka samostatná: nesvedomitý advokát po smrti tři měsíce straší v noci v městě, trhá lidi i dobytek, všechno ničí. Statečný mladík se v měsíční noci postaví do věžního okna na hřbitově, spatří advokáta vylézat z hrobu, odkládat rubáš (pannum) a odcházet do města. Mladík sleze, sebere ta odložená roucha a vrátí se do věže.

Když se mrtvý vrátí a nenajde odložený šat, hledá jako pes, spatří mladíka, leze po věžní zdi jako ještěrka. Mladík vběhne do kostela k velkému oltáři, brání se mrtvému křížem, až kostelník počne zvonit na jitřní. Tu démon opustí mrtvolu, mrtvola padne k oltáři,' plníc celý kostel puchem. Mladík se brání i lidem jako šílený, je mocí odnesen na lože, dlouho stůně, nikdy již není zcela zdráv; mrtvola je spálena na místě hanby, démon sę již neobjevuje.

Fischer otiskuje ještě jeden, německý text, kterým Martin Zeiler, vydávaje roku 1655 v Ulmu překlad knihy Františka de Rosset, Les Histoires Tragiques de Nostre Temps, doplnil příklady francouzského autora. Zeilerův příběh, jejž autor slyšel vyprávět v Ivančicích na Moravě v létech 1617 a 1618, otiskl Erasmus Francisci v své knize „Der höllische Proteus", tištěné roku 1690 v Norimberce (c. 28. p. 259). Vypravuje se v něm, že před několika léty vážený občan, pochovaný na ivančickém hřbitově, v noci strašil, lezl z hrobu, odkládal