rubái a chodil škrtit lidi. Jednou ho spatřili strážci z kostelní věže, běželi dolů a rubáš odnesli. Mrtvý se vrátil, hledal rubáš, volal, aby mu jej vrátili, sic že jim zláme vaz, a oni ze strachu mu rubáš vrátili. Povídka prý pokračuje o mrtvém, jenž žere mrtvoly.

Fischer upozorňuje ještě na jednu moravskou pověst, kterou cituje dr. Martinez v článku o Goethově básni ve světle moravských pověstí ve vídeňské Allg. Zeitung 18. července 1884. Ta pověst je lokalisována nedaleko Velkého Meziříčí.*)

Povídka o ukradeném rubáši nebyla zvlášť studována proto, protože pravidelně je v podání spojena s povídkami jinými. Je svým obsahem příbuzná s dvěma velkými povídkovými skupinami: o mrtvém hříšníkovi a o Nebojsovi. Povídky, v nichž se jedná o hříšníka, muže neb ženu, kteří po smrti nemají pokoje, dokud je někdo nevykoupí, jsou velmi rozmanité. Povídce o ukradeném rubáši je nejbližší z nich látka o lakomcově hrobě. Lakomec si zajistí před smrtí chuďasa, jenž slíbí hlídat tři noci jeho hrob, a vezme své peníze s sebou do hrobu. Látka má dva varianty: v jednom chuďas hlídá v posvěceném kruhu, čerti vyhrabávají mrtvého, stáhnou mu kůži, hlídač ji vtáhne do svěceného kruhu, žádá za ni výkupné tak dlouho, až čerti musí zmizet. V druhém hlídá voják s mladíkem, vezmou čertovi zlato, voják po něm střelí svěceným nábojem. Po čase čert k němu přijde v kůži toho lakomce a poraní ho brokem, který se tehdy vojákovi připletl do pušky. Z látek o Nebojsovi splývá často s povídkou o ukradeném rubáši povídka o hlídání zámku (hostince, mlýna), kde straší čerti a pak látka o pokladu hříšného ducha.

V knížkách českého lidového podání máme několik povídek o ukradeném rubáši v různých podobách. Především jednoduché povídky lokalisované. Takových lokalisovaných příšerných a krvavých příběhů je v lidovém podání mnoho: na př. o mrtvé nevěstě vzkříšené hrobníkem-lupičem, o přepadení mlýna, o zavražděném synovi a p.

Kulda vypravuje pod číslem 57, co mu vyprávěla ševcova vdova z Rožnova. V Rožnově byl do roku 1748 dřevěný kostel, z okolních vesnic se střídali každou noc dva lidé na hlídce. Tchán vypravěčky, švec H. býval tam kostelníkem, a když jejímu muži Martinovi H. bylo pět let, stal prý se tam příběh, na který muž se sice sám nepamatoval, který však mu později, když starý kostelník už byl mrtev, vypravoval jeden ze zúčastněných, starý Vojkůvka z Dolní Bečvy, a sice jednou, když Martin odváděl dílo v jednom domě pod Radhoštěm, a tam se s Vojkůvkou setkal.