Kulda, jak víme, sbíral v Rožnově pohádky v letech 1854 a 1855. Sám připomíná, že zděný kostel počali stavět již v roce 1748. Snadno lze vypočítat, že ta data ve vyprávění ševcové s tím nesouhlasí. Je však vidět, jak vypravěěka se snaží učinit své vypravování věrohodným. Vypravování je zřejmě upraveno.

Vojkůvka sám byl slabý a bázlivý, jeho druh Kuběna byl za to silný a statečný. Když je kostelník zavedl na hlídku, obešli kostel, Kuběna si pak lehl na náhrobní kámen a spal, nedal se vyrušit. Ve čtvrt na jedenáct vylezl z čerstvého hrobu měšťan J., pochovaný před třemi dny, svlékl šaty a šel do města. Vojkůvka konečně vzbudil Kuběnu. Kuběna přes jeho protest sebral šaty mrtvého, a oba vyšli na věž, dívat se, kam mrtvý půjde. Vešel do svého nového domu a tam tropil hřmot. Vojkůvka se schoval za varhany ale Kuběna vyčkal mrtvého, až se vrátil. Duch třikrát marně volal, aby mu šaty vrátil, potom počal stoupat na věž. Kuběna nedbal Vojkůvkových proseb a rozpřáhl se. V tom zakokrhal kohout a mrtvý padl na třetím schodu. Když ráno šel kostelník zvonit na jitřní, volal na něho Kuběna, co se stalo. Farář vešel druhým vchodem do kostela, vyšel se štolou, svíčkou, svěcenou vodou, vykropil tělo, Kuběna je pak donesl do kostnice. Druhý den je pohřbili znovu, Kuběna zryl mrtvému hlavu, a od té doby se prý hází -do hrobu o pohřbu třikrát hlína (Kulda opravuje tento chybný názor).

Menšík otiskuje v druhém svazku své sbírky pod číslem 16 povídku, lokalisovanou do Dačic na Moravě. V Dačicích mají hlásného Papeže, jenž je zároveň ponocným. O několika domech na Horním náměstí (na novém městě) se říká, že v nich straší. Papež se jednou v létě dívá v noci s věže a vidí, jak se před starou školou otvírá země; ze země vyleze černý muž, svleče černé šaty, obleče hnědé a běží ulicemi na nové město. Totéž se opakuje druhou i třetí noc. Třetí noc Papež seběhne s věže, sebere odložené černé šaty, vrátí se domů a zamkne věžní železné dvéře. Šedý (!) muž se před půlnocí vrátí z Horního náměstí před starou školu, třikrát žádá, aby mu Papež vrátil šaty. Papež třikrát odmítne. Muž běží k věži, Papež chytí srdce zvonu, odbije jím dvanáctou. Cítí, jak mu cosi padá.k nohám, slyší hlas „Zaplať Pánbůh!" Když rozsvítí, vidí, že se šaty rozpadly v prach a z místa, kam cosi padlo, vylétne holubice. Závěrečná šablona je asi dílo Menšíkovo.

Mimo tyto lokalisované povídky je v knížkách českého podání řada povídek, v nichž hlídka na hřbitově a ukradený rubáš jsou spjaty s hlídkou v tom strašidelném domě. Byl jim bezpochyby podkladem nějaký rozvedený děj té původní jednoduché morality. Z něho rostly pak různé varianty na téma, které bratří Grimmové nazvali „Fürchtenlernen" (č. 4).

Povídka, kterou vypravoval Šlambor Kubínovi (Pk. I. č. 184) počíná náhodnou vzpomínkou na siláka jedináčka, kterého matka sedm let kojí, až v lese vytrhne strom, pak jej dá