ještě na sedm let pod krávu, až konečně jde Honza do světa učit se bát. Šlambor vypravoval Kubínovi čtrnáct povídek. Z těch jsem mu našel pro deset kusů knížky, z kterých je přímo vyčti. Také povídka o Honzovi, jenž se jde učit bát, je svým slohem podezřelá a ukazuje spíš k nějakému dosud neznámému tištěnému pramenu než k podání. Vypravováno je hrubě, s důrazem na Honzově bezohledném siláctví. Honza se setká cestou s krejčím, jedí a odpočívají pod stromem, večer zůstanou tam na nocleh v prkenné zvonici. Honza usne, v 11 hodin mrtvý vstane z hrobu, svlékne košili a jde pryč. (Šlambor z počátku se rozpomíná, pak krátí: neřekl, že jsou na hřbitově, ani že měl krejčí strach.) Krejčí budí Honzu, ukazuje mu košili, Honza si ji vymění za svou, protože je tenká a jeho je tlustá. V tři čtvrti na dvanáct se mrtvý vrátí, chce košili, Honza říká, že ta jeho je dost dobrá na to ležení. Nebožtík leze na zvonici, Honza zatřese zvonicí, mrtvý spadne (Šlambor si patrně jen nejasně představil tu scénu). Když udeří 12, nemá mrtvý již moci. O svítání chce krejčí prchnout, aby jich tam nikdo nespatřil. Slezou. Honza chytí mrtvého, jenž leží u zvonice, a hodí ho do hrobu. Na kraji města Honza zve krejčího do hospody na kořalku, jde napřed, ale krejčí uteče. (Šlambor nemotivuje ten útěk strachem a nenachází také správný přechod k dalšímu ději.)

Honza přijde „k jednomu zámku" na noc, „vrchní správce" říká, že sami tam nebývají v noci, protože tam straší. Honza zůstane, dají mu jídlo a topení. (Slovo „vrchní správce" je podezřelé. Starší povídky pro lid rády mluvívají o panu „vrchním"; zdá se, že Šlambor si vrchního správce urobil z nedorozumění). Honza topí, leží na pohovce u kamen, v 11 hodin přinese chlap rakev, Honza myslí, že to je podomní obchodník, „grán", se svou almárkou. Když chlap odejde, Honza vylomí víko, vidí umrlce, cítí, že je studený. Přikládá, hřeje mrtvého u kamen, zlomí mu nohy, když je nemůže ohnout, ale mrtvý smrdí. Honza mu hrozí dvěma fackami a dá mu je. Mrtvý řekne, že dal svému kočímu nevinně dvě facky a 30 let měl za to očistec. Zavede Honzu k pokladu (Šlambor tu očividně krátí) jednu kádi na fundace, jednu chudým, jednu jemu za vysvobození. „Vrchní" (tu již nemluví Šlambor o vrchním správci) ráno přijde, nabídne Honzovi, aby tam zůstal. (Šlambor netuší, že ten mrtvý, kterému vzal košili a mrtvý v zámku jsou jedna osoba.)

Ve třetím svazku svých moravských pohádek a pověstí otiskl Kulda dvacet pohádek z okolí Olešnického od Jana Ples-kače sebraných, a potom dalších třiadvacet, které shledal v svých rukopisích, od roku 1854 uložených. Praví, že u každé z nich připojil, odkud je zapsána, pokud to ovšem v svých zápisech našel. Ale u čísla 33 nepřipsal nic, tak že nevíme o tom zápisu víc, než že pochází z Moravy z doby nejméně 1854, ne-li starší. Vypravuje dojista svým vlastním slohem a dosti nejisté.