Tesař, vdovin syn, setká se na vandru s jiným druhem. Nemohou ve vsi dostat nocleh, nabídne mu, aby přenocovali na věži hřbitovního kostela. Tovaryš nechce, odejde, tesař jde na věž. Měsíc svítí, tesař spatří v 11 hodin jak mrtvý vyleze z hrobu, svleče košili, odejde do vsi. Sejde dolů, vezme košili, aby měl místo jedné dvě, vrátí se na věž. Mrtvý se ve 12 vrátí, hledá košili, spatří tesaře na věži, žádá košili. Tesař nechce, je prý rád, že má dvě, mrtvý neměl chodit strašit. Mrtvý leze za ním, tesař napřáhne svou sekyru, chce udeřit mrtvého do čela, ale udeří do zvonu, mrtvý spadne. Ráno jde kostelník zvonit, spatří nahého mrtvého, zavolá faráře. Farář se ptá tesaře, tesař vypravuje, farář se ptá jestli se nebál, tesař praví, že neví co to je bát se. Farář mu dá své tři košile, jen aby mrtvému jeho košili vrátil, mrtvého oblekou a pochovají.

Farář ukáže tesaři mlýn, v kterém straší, tak že tam nikdo přes noc nevydrží, pošle ho tam na noc. Mlynář s chasou odejde, nechá mu tam jíst a pít. (Tu je text už porušený. Vypravěč pokračuje v ději vzpomínkou na jinou látku, o strašidle ve mlýně, kde pravidelně hoch přemůže hastrmana neb čerta hrou na housle, ale pak se vrací k původní látce.) Tesař hraje na housle, v 11 hřmot, dveře se otevrou, tesař marně zve hosta aby vstoupil a zavře. Tak třikrát, až vejde 12 černých chlapů s rakví a odejdou. Tesař odrazí víko rakve, najde v ní toho mrtvého, kterému vzal košili. Lituje ho, že je mu zima, zahřívá ho u kamen, topí truhlou. Ale mrtvý se rozpařuje a páchne, tesař ho žduchne a mrtvý se ztratí. Tesař slyší jen díky za to, že ho žduchl. V životě sám jako dráb žduchl starce, sto let ho za to nosí mrtvého do mlýna, až se najde, kdo by ho žduchl jako on toho starce. Ráno mlynář se ho vyptává, po několika dnech, když je v noci ticho, dá mu odměnu, tesař se vrátí k své matce vdově. Vypravování je jistě hodně upraveno, ale v podstatě je to tentýž text základní, jako předešlý, Kubínův, v podrobnostech místy lepší; vypravěč si uvědomil, že v mlýně je ten mrtvý, který strašil na hřbitově.

V rukopisné sbírce, zapsané dle vypravování starého Příhody, která je uložena v Národopisném museu, je pod číslem 22 povídka, založená na stejném podkladě, jako obě předešlé, ale má podrobnosti, jež připomínají určitěji literární předlohu. Statečný švec a bázlivý krejčí přijdou na vandru k lesu. J3edjáci jim řeknou, že je les dlouhý na tři hodiny, za ním je městečko, kde v devět hodin zavírají a tam prý straší. Krejčímu se nechce, švec vykročí, přejdou les právě v devět, švec přemluví krejčího, aby vylezli na věž (kostela na hřbitově, jak vyplývá z dalšího). V 11 hodin vidí s věže, jak černý chlap vykope z* hrobu mrtvého, svleče mu rubáš, stáhne mu nožem kůži, obleče si ji a jde do městečka. (To připomíná povídky o lakomcově hrobě, kde čert se prochází v lakomcově kůži, ale také nejstarší povídku z 15. věku, kde v mrtvole sídlí démon, jenž straší a mrtvolu v noci oživuje.) Švec vezme ten odložený ru-