sám. (Tento detail, že se hlídač zachraňuje neposlušností vůči duchovi, je z povídek o strašidelném zámku, kde hříšný mrtvý hlídá nahromaděné poklady.) Duch vyhrabe v komoře tři pytle dukátů, jeden ševci, druhý zámeckému pánu, třetí chudým. Vyloží ševci, že se zachránil tím, že měl na sobě košili mrtvého. Švec vrátí košili do hrobu. Scéna s roztrhaným krejčím zdá se v textu původní. Scéna s kaší ukazuje na jiný variant než scéna s políčky. Výklad o košili, která chrání hlídače, patří asi původnímu znění. Zásadně odchylný je výjev na hřbitově, kdy všichni mrtví vstávají z hrobů („všichni" znamená těch 12 duchů, kteří se pak zjevují v zámku). Tím ukazuje tato povídka k variantu, z něhož povstal Goethův „Totentanz".

Druhý text, otištěný v Slavii (I. 1. s. 8), zapsaný technikem Jar. Hrubým v Kardašově Bečici, souhlasí v podstatě s předešlým. Dva bratři, slouhovi synové, přijdou do zámku na nocleh, dědeček je varuje, že o půlnoci cosi létá clo zámku a každého to roztrhá. Pak zamkne zámek a odejde. Bratří přenocují na kostelní věži osamělého hřbitova. Mladší, bojácný, hlídá do půlnoci, pak zbudí staršího. Vichr, až se věž klátí, 12 čertů vyhrabe z hrobu mrtvého a odletí s ním. Mladší zabrání staršímu, aby šel za nimi. Když zakokrhá kohout, čerti se s mrtvým vrátí. Ráno mladší uteče domů, starší spí na věži, vidí, že čerti letí do zámku. Třetí noc spí v zámku, vaří kaši. O půlnoci padají z komína údy, čerti za nimi, složí je v tělo, tančí kolem něho a vřískají. Vezmou hocha do kola, hoch hází kaši na černé tělo, kam trefí, je bílá skvrna. Čerti se svíjejí (když na ně padne kaše?), odletí, mrtvý děkuje: jednou za života štval psy na žebráka, za to byl trestán. Hoch ho ráno pochová, zámek zbělí, kolem povstanou zahrady (začarovaný zámek, jenž se mění, je tu jen ozvěna z kouzelných pohádek). Hoch zůstane tam, vezme k sobě rodinu, dědeček mu slouží.

Kolář, jenž sebral dvě tenké knížky slovenských pohádek z jižní Moravy, je velmi nespolehlivý, vypravuje jak sám chce. Ale jeho text o ukradeném rubáši (Kolář II. s. 42) nezdá se příliš upravován.

Dva otrhanci, Jiří a Štěpán, hledají marně v městě nocleh, vylezou na kostelní věž na hřbitově. Jiří se dívá oknem, vidí mrtvého lézt z hrobu; mrtvý odloží černý šat a zmizí. Jiří tam dá své hadry, obleče černé šaty. Mrtvý se za hodinu vrátí, třikrát volá o své šaty. Jiří mu po třetí řekne, aby si pro ně přišel. Mrtvý leze po zdi, ale zakokrhá kohout, mrtvý skočí do hrobu. Ráno Štěpán odejde, Jiří v městě jde spát do domu, z kterého se každou noc domácí stěhují, protože tam od smrti synovy straší. Jiří topí v kamnech, hraje na housle. V půlnoci prasknou dveře, čtyři muži přinesou rakev. Víko se odštípne, mrtvý vyleze, kope Jiřího, jenž stále hraje. Jiří ho varuje, pak ho chytí za vlasy a smýká jím. Mrtvý děkuje: jednou, když ho otec za živa káral, pomyslil si, aby otce smýkal za vlasy; zemřel, nemohl odprosit, za to po smrti trpěl. Změní se v anděla, Jiří