svědčit, vidí na košili vyšité, jméno. Vyptá se Pepka, prosí, aby tam zůstal, Pepkovi se dcera líbí, zůstane. (Tento výjev, vypravovaný v dialogu, ukazuje dost zřetelně k tištěné povídce.) Večer jídlo, pivo, světlo a čtení, v jedenáct bodin nebožtík kývá na Pepka, třikrát, aby šel k němu, Pepek odmítá. Zve ho do kuchyně, káže mu kopat, Pepek odmítá, že nic nezakopal, ne-božník vykope plecháč dukátu, totéž se opakuje v stáji a v sklepě. Jednu hromadu na mše, jednu žebrákům, jednu Pepkovi. Ráno ženy přijdou, Pepek si vezme dceru, stane se šenkýřem a řezníkem, vezme otce k sobě.

Blažek (IV. s. 106) otiskuje z Luže ve východních Čechách povídku o řezníkovi, upravenou jinak. Řezník, jenž šidil vahou, chodí po smrti z hřbitova za městem v noci strašit do svého krámu, seká tam do špalku. Stárek ze mlýna jde na hřbitov hlídat, vezme si svěcenou vodu a křídu. (Vzpomínka z povídky o lakomcově hrobě.) Řezník vyleze v 11 hodin z hrobu a odloží košili, odejde. Stárek vezme košili, schová se na zvonici, když se mrtvý vrátí, kropí ho svěcenou vodou. Mrtvý leze na věž, stárek uhodí srdcem o zvon, mrtvý spadne, je ráno znovu pohřben.

Konečně v Hoškově sbírce (C č. 60) vypravuje Cempírek ze Škrdlovic docela nemotorně upravený text o řezníkovi a krejčím, kteří nemohou v městě dostat nocleh a vylezou na věž' hřbitovního kostela. Když v 11 hodin jdou na malou stranu, klečí na jednom hrobě žena v bílém rubáši. Řezník si přes varování krejčího pro rubáš dojde. (Počátek je pravidelný, ale vypravěč zapomněl pokračování. Nahradil je matnou vzpomínkou na tragický příběh zmužilého hocha neb dívky, kteří jdou na hřbitov obrat mrtvého a pak, když si mrtvý pro svou věc přijde, zahynou. Ale vzpomínka ta nemá v dalším textu následků.)

Oba vandrovní přijdou potom k sedlákovi, kterému umřel bratr, varují ho, že jeho bratr straší a přijde pro něho, vymámí tím ze sedláka peníze. (To je vložka úplně bezdůvodná, která jen ukazuje, že se vypravěč octl na rozpacích, než si vzpomněl na povídku, která následuje.) Vandrovní přijdou na noc do hospody, z které se hospodský musí večer stěhovat, protože tam straší. Řezník si vyžádá pušku, krejčí se bojí. O půlnoci hřmot, strašidlo, řezník na ně namíří, strašidlo prosí o milost. Je to bratr hospodského, oblečený do koňské kůže. Má sedm dětí, chodí k lakomému bratrovi krást pro ně jídlo. Řezník ráno řekne hostinskému, že u něho opravdu straší čert, protože se nestará o chudého bratra, a řekl prý mu, že hostinského do tří dnů sebere. Hostinský se o bratra postará, řezníkovi popustí hospodu (má ještě jednu). Krejčí chce polovic, ale nedostane nic a musí do světa.

Pro české podání povídky o ukradeném rubáši vyplývá z citovaných textů asi toto: na Moravě je několik j>ovídek loka-