tehdy někdy je g místo h: ogun, grizd (ohyzdnost), aolka, Lud-aeřovice a j.;

zdrobňovací kmenoslovná přípona —utki, na př.: drobňutki, malutki;

dosti hojná slova: okropni, ostatni, žulti, mňeškac, podobać se, dźubać, pozvoleno, přidu do vas, dosić, choć, prosto, zapožňe, zaraz i frase, jako: fšuďe maš tu ćma, a j.

Ostatní zjevy jsou české, a tu lze podotknouti tolik:

pokud jde o akustickou povahu hlásek, shledáváme, že není rozdílu mezi i—y, jen někdy postřehneš výslovnost ЪІ, b—ł, prijeść (i hluboké, zavřené), patrně zbytek nějaké dávné výslovnosti;

je měkké ľ: srub, sivufa (kráva), snope/' (smrky);

je tvrdé /: ško/a, bi/; v Kozmicích a částečně v Hlučíně vyslovováno jako ů: houůb, huad, oreu, duaň, huchi, biu atd.;

je neutrální /, pokud se nerozeznávají obě hlásky předchozí: chviZa, chvi/ka, m/in, do koste/a, h/uboki, z/ati a z/ati, h/upnué, ćep/o atd.;

je dlouhé rachotivé r: srna (srrrna), strnisko, prvej, žrac;

vedle ř je ŕ {smíšené s š): K/on, praska, Stŕilka, pŕezvisko;

k, t je provázeno hrdelným přídechem: knalus, kc/ioza, kcnaždi, k chi jet, kc/ileveti; TTiomanek, tham a j.;

ve skupině kv, tv, se vyslovuje jako /: kfjet, kchfitko, mrkfa; tfrdi, tfaruški, kurotfa a pod.;

samohláska + v tvoří dvojhlásku (eu...), jen ve dvou slovech: ďeuka, kralouna;

převládají široké (nepřehlasované) samohlásky: košuľa, silňica, uochtuša, Břehiňa, polo, vajco, dźećo, od pekara, do koša, do konca, f tŕňu, ve dňu, f čepcoch, ve ŠEepankovicoch, v neďelu, třeca, širša, ju, moju, našu atd.; — ovšem protlačují se i tvary přehlasované, s toho pole, ji, a p.;

všude je u, ne ou: muka, chrust, kuřic, za tu našu stodolenku, ňesu (3. plur.) atd.;

sonantické /, r je provázeno různými svarab. samohláskami: če-teł, vzlk, vílna, vilchko, mňesic f pílňu; brater, serce, herlička, herbati, serňik, ternová zima (trnová, začína v říjnu; snad že píchá jako trní?), vírch, tirni, zarzavi;

slabiky de, te, ne se měkčí: buďe, rosfe, ňe, Benešov a p.; ale hojně pronikají i slabiky neměkčené: bješře, nebo, nechcel, nemocni a jiné;

zúžené i je jen v několika slovech: chl/f (chlef), mlíko (mleko), sliść (sleść), oblić;

přisouvá se m k instrumentálu sg. substantiv a adjektiv ženských, zájmena os., různých zájmen ženských; k 3. os. plur. presenta: se šumnum dzevuchum, krvjum, zima mnum třese, s ňum (s ní), za tum našum stodolum; sum (jsou), mušum, dojum, bubnujum, a pod.; děje se tak hlavně v území západním;

nikdy se nepřisouvá hiatické v k náslovnému o: oko, on, odject, atd.

Ze syntaxe lze nejspíše připomenout t. zv. dvojení: vi ste su zed-ňik; vi sie su f Praze, ći śće vi tu su?; mi tu ňesu Češi, mi su Morafci;