ten střik podobał, že bił poradni (žáden ožralec). Biła pjekna ňedzela v zeptembra, fšeckich táhlo na špacir. Šli kuchelňickim lesem, smiali se hrubje při tim a špasovali. Bo bil pjekni dźeń. Tuž jak už bili slabi, se vracili do dom. Po cesée šli kolem šinku i stavili se do ňeho. Střik mňeli paru korun / kapse, tuž chcel velkého pana hrać (před ňum). — Tuš co chceš pić, ptał se ji střik. Chceš pivo? — Ah, pivo je hořké, zasepeliła Florka. — Tuš limonádu? — Ah, limonáda bije do nosa, zaś sepłała. —• Alebo vino? —■ H, vino škube na zadek. Střik se nahněvat, už ňevjeďet, co ji ma štelovaé. Ďival se chvilku střik spurňe v šinku, ale uzřel tam inšu pijatiku, himbru. — Abo chceš himbru? —■ Ah, himbra, to tag dobre viplaknué pituľu.

Od te chvilki pohneval se střik na ňu, že se tak ř pijatice vibirala. Tak ju už viec do šinku nevzal.

(Tutéž látku tlumočila mi stará babička v Bělé, asi 1% hodiny odtud. Vykládala: tatinkuf brater je střik — maminčin zaś ujec.) Výrazy, prve kursivové, řekla takto: paru — S ňima — kratko — biła šeplava — dźećo —• pizła na hlavu — bełkotała, bo se zajako-vala, toť!— fšecko mjeło chuć — teź zazvali — smili se — błazno-vali — diť biło — di se dość nachodzili — vipić do hospodi — ť kapśe —■ tuš se chľeli se svoju ďevuchu ućesić — pravi belkotavje —■ prta — zaťundovac (dać) —• zabočené po šinku — vidzi reklamu Sisi —r himber — viplachnuf céva (zřili) -— že bila taka deškretna — viec razi — nevedli.

Ignac Wilpert v Dol. Benešově, německy orientovaný, ale znalec moravčiny až obdivuhodný, řekl: biło to paru roku —■ ve inline —• S ňima — kratko — pjekňe rostla — sepłała — malutke dźećo —1 pizła se na hlavu — septembrová ňedzela — fšecko to táhlo na špacir — tež ujec zazvali Florku — šli v lese — smili se při tomu — diž se dość nachodzili — do domu —■ tož chceli před ňu se ukazać za kchavalira — vino tahňe na zadek (kořalka a pivo na předek) —-ujec se rozhnevali —■ ho ňevjedzeli, co ji maju dać — oplidaju se chvilu zamračene po šenku — až dovidzeli reklamu Sisi — to tag dobre vi-šplachac céva —■ bila tak vibiračna — viec razi.

U Krona, mladého dělníka v Malankách, jsou tyto drobnosti: paru rokuf — v jasenckim můiňe — muvili ji kratko — pjekňe vi-rostena —- jag biůa maůim dźećem — spizüa se (mazua se) —- zle muviůa — fšecko voňaůo na špacir — viprosiů Mariku, aby s ňim šůa — dość pochodzili — tu se chceů před ňu postavic — pizňe do nosa — ďivaju se chvilju zabočené — vipůaknuc zřici.

1. Emil Hanzlík, 541etý invalida, trafikant. Zná několik „bajek, jak se bajało". — Ale dočkajce! ňepišce! Dříve si zhruba pověděl obsah a pak vypravoval. Když byl hotov, povídá: Ale ti nesu známi! ňigdže! I divil se velice, když jsem mu řekl, že známy jsou. Sám neví, odkud je umí. Snad z mládí od panských pasáků? Dodnes prý staří pastýři ze dvora knížete Lichnovského v Chuchelné hojně vypravují —• na př. Matula, Nabjelek.