Bił jeden človjek a ten človjek vihoral. Tož přes to vihoraňi skoki1) bił chudobní, ňeňi aňi hned co jeść. I ftim se mu narodziła ďevuška. Tož prosił jeho suseduf, abi mu šli za kmotra. No tuž žáden se nechcel zaujmuť za ňim, a tož pravit jeho babje:2) „Ja vezmu tu našu ďevušku a půjdu s ňim do kostela a koho prfšeho na cesťe potkam, toho zaprośim, abi ji šel za kmotra, až budu krćić." — Tak přišel ku tomu kostele a tam vidzel na lafce3) stáru babu sedźeć, i von šel a pravit ji, eži4) bi nešla temu dźeću za kmotra. „ O ja, pravi, půjdu." I šli ke křtu. Na tož jak s kostela višli, ta baba mu pravi: „Jag budźe te dzevuše štrnact let, to tu přijdz s ňum hevaj5) na to same misto. Tak se rošli, chłop6) šel z ďetem do dom, obezřel se za sebum a uš te stare babi ňevidzel. Jak přišel do dom, obezřeli dzecovi za hlavu i obezřeli tam velki misek, taku bulu zlata, ten uzelek,7) tuž mjeli hrubje velku radość. (Uzeleg da kmotra dźeću kol hla vi a do teho zahlafka mu nadźeli.) I tu zas f čile j do kupi8) ze ženu robili a přivedli jejich majętność ešče vjekša ňiš před tem biła. Spomohli se. A tuž tag daleko, te ďevušce dochazało štrnact let, pjekňe ju nastrojili a zavedli ke kostelu ku te lafce, ku te staře babje. Ta baba pravi: „Tuž dobře, di už idźeće, uš čekám. Dofčilej ta dźe-vucha naležela vam, a od fčilejška naleži mi. Se rozlučce s ňum, bo už viec ńebudźeće ji viďeť." No tuž chłop se zebrał a šel do domu. Tož ta baba, čarodeňica, ona přišla s tum ďieukum do jedného velkého zamku, biła tam velká zahrada, ovocni stromi, ruže, fšecko ji to ukazovala, to tu možeš jeść, co chceš, to je fšecko tfoje. Tuž podź fčilej do toho zamku, ukážu ťi, co budeš robić. Tu se obezři, tu buďeš, tu je pjet izbuf, tich buďeš uchranać, poktuzać, a tu šestu, ale do te nechudź, bo biz biła ňeščasna. Tuž tu tag budź a rub, ja za štiri tidňe tu přidu.

No tu ďievečku biło tam teskno, jednak ona cosi pomisleła, co teš tam ene9) f te šesté izb je može bić, di mi ta stařenka tag zakazo-vąłe tam iść. Tuš ji to nedalo pokuj, a ona jeden raz kukła do te izbi. Tuž tam uzřela umrlču truhlu a stařenka se f ňi tak kivala. A jak jí zazřela stařenka, tož ji pohrozila. A jak ona skok zavřela, uminiła, že nepřizná, že ňic nezřela. Za ňejaki čas stařenka přišla a pravila: „Anułko, coś ti zrobiła! diś ti kams mjeła zakazane, tam si biła!" Ona pravila — Ňe stařenko, nebila sem tam. — Toš podź hef!10) Zavedla ju do velké izbi, pozři tam na dul,11) jak tam hluboko je, a jak se nepřiznáš, to će tam zhoďim. A biła visličena do naha ta ďeuka. Ona zaz řekla: „Ňe stařenko, nebila sem tam." No diš tam nebila,