tuš tam nebila, vzata milu Anułku, a zhodila ju na dul. No tuš co ta mňela robić naha, šla, aňi co jeść aňi co obleć nebilo, šla tim lesem a hledala ňejake jahodi. A potim jeden grof robil tam hon f tim leśe, i pobluďií o tich svojich mislifcuf, stracił se od nich i tuš rajtoval na koňu, i co uviďel tamik v hušcu ňejakusi osobu. I rajtoval bliži, hleďi, to je ženská! a taka velmi krasna, ale naha. Tag vzal jeho plaše, hodźił ji, a ona se oblekla a vzal ju na teho koňa, i rajtovali g domu. No jak přijeli do jeho zamku, matka žila, a on ji pravi: „Vice co, mutr, ja sem přived taku fajnu žeňeku, ja se s ňum ožením." Ale ta pravi: „Co ti chceš robić, sine! Ti maš bejc za kráľa, nemôžeš si ju vzac, taku halabu,12) takého hnojka13) špinavého." -— „Ale rubfe, macičko, co chceće, ja se ju vezmu, ja ji hrubje přaju." Tuž i tag zrobili vesele. No tuž za ňejaki čas musel odjeť do vojni, a jak on f te vojňe bił, se mu narodził jeden sinek. Tuž ho mňela, a bił hrubje pjekni. Ftim přišla ta čarodeňica za kralevnu a pravi: „To śi ti! Vidziš! a takého pjekneho princa maš. Tuž se pod'ivaj, jak ti ňepoviš, žes tam f te šesté izbje biła, to ći toho princa vezmu." — Ne, stařenko, nebila sem tam. No, di nebila, ta princa rostrhala, zmatłała lusko krvjum, i onu teš pomazała. Ti přišli na druhi dźeń i viďeli, ta biła cela ta matka od krvje pomatlaná a ten dźeć bil ros-trhani a straceni. Vid'iž ho!14) Grof přišel z vojni do domu,, a tu hned mačička jeho b jedovala, co se stało: že jeho žena šumného princa porodziła, a na druhej dzeň už ho zezrała, tuž co s ňum mame robić? Spalić ju! neňi hodna. Ale grof prosił: „Ni, macičko, danie ji ešče pokuj. Ja ji hrubje přaju. Ale jak to ešče raz urobi, uš s ňum zavedu pořádek." Netrvalo dłuho, zaś musel odject preč na dość dłuhi čas, i zaś porodziła jeho kralouna druhého sina, no tuž zaś bił taki kraśni. Ale cuž je s teho, na druhi dzeň bil zežrani. Čarodeňica přišla a paviedala: „Vidziš, taki šumni princ, jak ti ňepoviš, žes tam bila, už viš, co ja zrobim. Čim bi ňi!"15) Ale kralouna řekla: „Ne stařenko, ja tam nebila." Tak ta zrobiła, jako s tim prfšim. No kra! přide do domu, a hned słisi, jak mačička křiči, jag vřeščela: „Ene16) ju, ene ju spalić!" Kral bił ešče na rozvaze,17) ale potim povieda: „Ah, macičko, dajće ji ešče pokuj." Tuž ona pravila: „Co buďeš chcef, ja to raz ešče zrobim. Ale viec už ji nedarujú." No kra! zaś jechał do vojni, biła vojna po třeci, a kralouna porodziła třeceho sina. Tuž se tež tak stalo, princ bił preč, a lusko krvjum zmatlano. Tuž kráľ se nad lim hrubje rozhněval a nechal ju spalić. I tuš zrobili velikú hromadu, bruch18) dřeva, a na ten bruch ju postavili a už jedzeń zapalovat. A jag zapaloval, tu jela šumná kolesa ze štirma koňma, została stać, a vilezla taka stara baba s te kolesi, a volala: „Stajće a ňezapalujce!" I šla ku te kralouňe a pravila ji: „Jak už, Anulko, vidziš, jak tu na tim dřejve stoiš a buďeš horać, jak ňepoviš prafdi." A kralouna po-