viedala: „Ne, stařenko, ja tam nebila." F tim jak ti slova řekla, .se zrobiła veliká jasność s te stare babi, a ti tři prince šumňi virosceňi přišli k chu ňi, ku te kralouňe, i ta stařenka biła visvobozena, že ňe-povjedata prafdi do te ostatne19) smrtelné chvíle. I tuž biła yélika radość f tim zamku, že se tak stalo, a hośćina velká. Tož ezli ešče žiju, to vínečko piju, koláče ze žita,20) to ję prafda náležitá, a chleb ze rzi, a ti Emilku nelži!

Bila jedna stara baba-bida, ta mješkala ť take male chałupecce a kole chałupi naprocivu okna mněla taku velku jabloň, a ta jabloň mńeła kchaždi rok hromadu jablek. Ale cuš ona s te jablone nedostala vele,21) bo přišli z dźedźini taci

sinci šelmove i miž22) bili zdrale, to si ti jablka obtrhali a zežrati a ona jim nemohla ňic zrobić, bo biła tak stara i chroma ku temu. Tuš jeden ras šel pan Kristus ze svatim Petrem na žebráni i vlezli tež do te stare babi i tuš prosili o ňejaki dar. A ona jim pravila: „No nemam varn co tu dać. Ale ešče mi tu ti ďecka nechali ňejake japko s teho stromu, o to jich mace." A oňi se ji ptali: „A co ti chceš, babo, za to, za ti japka?" —■ Což bich ja tam chcela! Ale tele23) bich chćeła, gdo-iia tu jabloň vleze, co nebude moct slišc,, až ja mu řeknu. — No tuž dobře, maš to mjeć a s panembohem. Zaś na rok mjela ta jabloň hromadu jablek, a už ledva kchfitko spadlo, to už zaś ti dźeći létali ji na ti japka a natrhali se plne zaňadra, a stara baba hleďela na ňe oknem a smnała se hahaha. Nu ći chćeli slist na dul, ale cuš ňemuch žáden slišc. Tuž začli křičec, prosić ju, abi jich puściła s teho stroma do dom. Ona jim říkala: „Esli mi tu už viec ňepřiďete na ti japka, to vas pušcim." — Ňe, ňe, stařenko, vřeščeli. — No tuž b ještě. Ale jak tež oňi s teho stroma slezli, ňěvjeďeli či po hlavje lecum24) anebo po nohoch. Tuž dobře, přišla jedźen raz pro nu smrć. „Bido, si už dos-stara, aj tuž se zbiraj a hibaj se mnu." Ta stara bapka ju strašne prosila, ešče bich se ňeco vinčovala. „A co?" — Dibiś bila tak dobra, tam. na tem stromňe ešče mam para pablek, to bych chteła, dibiś mi jich utrhla, ja bich si jich vzala na tu daleku cestu." Smrć pravila: „O tele ňic, to ći snadno to zrobim." Vilezla na ten strom a trhala japka. Jak natrhala, chćeła sleść na dul, i ňemože sliść. A stařenka na ňu z okna se ďivata. Smrć ene prubuje, ene ene, a nemohla sliść. Sedźeła tam hodźinu, dvje i tři hodźini, potim se dała do prośbi tu stáru babu, abi ju s teho stromu puściła. „O, pravi ji ta bida, o sedź tam, sedź." Ale ta smrć zaś: „Puść mňe. Musim ićć pro jedného mládenca, ten hrubje velke zbitki (rospustnośći) při veselú f tancu robi."-■— Ale ňic ći to nepomôže, enem tam sedź. Smrć ju zaś prosi: „Puść mňe. Musiiii pro jedného ožralca, hrubje moc překažki robi, druhich svadza ku hřichu. Musim iść pro neho, pušc že už mňe!" Baba ji pravila: „No ja će pušcim, eži ti pro mňe ňepřideš." — Ňépřidu pro